Bok chce již hrát, neboť ho kromě zaražených větrů tlačí i čas. Jako každý rok bude, po vzoru Františka Koudelky z legendárního filmu, přebíhat mezi sportovišti, když kromě tenisu musí ještě stihnout reprezentovat svůj klub v malé kopané. Problémem je, že zatím je zde každý pár z 50ti procent. Přichází Vojsan, čímž se kompletuje pár Jako vloni a je tedy jasné, že VII.ročník zahájí právě toto duo soubojem proti týmu, který v nedaleké budoucnosti Vymře po meči.

  Karlííík s Bokem již vytvořili pár v roce 2014, kdy padli až ve finále a tudíž i letos tajně snili o metách nejvyšších. Bok nenechal nic náhodě a byl si před turnajem párkrát pinknout, to Karlííík spoléhal na to, co mu nadělil Bůh. Hned při prvních výměnách však bylo zřejmé, že mu do pravačky nenadělil, ale spíše nadělal. Topspinové forhendy slabé razance většinou končily mimo prostor ohraničující kurt. Bok nevěřil svým očím a snažil se svého spoluhráče zastoupit větším pohybem. Ani soupeř však nebyl ještě rozehraný, zvláště Vojsan působil, jako by se po Karlíííkovi opičil. Ze zápasu se tak stala tahanice o každý fiftýn, která byla završena až tiebreakem se šťastnějším koncem pro tým Jako vloni. Na vedlejším kurtu zatím Harryovci ukazovali, že budou patřit mezi horké favority, ačkoliv Harry 1 nastupoval do turnaje se sebezapřením, jeho pohyb byl limitován vachrlatým kolenem, které měl stažené ortézou tak silně, že nohu nemohl ohýbat a při běhu s ní tudíž musel švihat podélným obloukem, aby jí vůbec dostal ze zadní pozice vpřed, čímž v antuce vyrýval pravidelné oblouky stejně jako hokejisté v ledu. Harry 1 sice měl za sebe domluveného náhradníka, kterým nebyl nikdo jiný než Karel Hášů, ten však byl ráno před turnajem spatřen Rendou, který ho šel vyzvednout, skrze okno bytu, jak sedí zborcený v křesle s láhví whiskey v pravé ruce, v ústech má frkačku, na hlavě papírový kornout a na sobě kožený oblek se třpytivými flitry. Zavřené oči a zelená barva jeho obličeje byla jasným důkazem, že klášterecká diskotéka skončila teprve před chvílí. Harry 2 působil na kurtu sebejistě a jeho vysoká postava odrazovala soupeře od myšlenek na případný lob. Já nevím opravdu nevěděli, jak na soupeře vyzrát, a tak odešli poraženi 3:6.

  Kamil začal být čím dál více nervózní, do klidu ho nedostalo ani inhalování zázračné blšanské plodiny, Dejv totiž zatím nedorazil. Pokusy prozvoněním mobilního telefonu byly neúčinné. Pak Kamilovi přišla SMS, ve které se Dejv omlouvá, že mobil nebere, neboť nemůže mluvit, jelikož má ústa plná „zážitků“ z prohýřené noci a právě se probudil v autě, ve kterém spal a teď by potřeboval nějak se z toho auta dostat, aby „zážitky“ přemístil do blízké škarpy, jinak je bude muset odložit na sedadlo spolujezdce či palubní desku, což by opravdu nechtěl.

  Ani Pepíček nebyl ve své kůži. Nadopován antibiotiky a s horečkou se však statečně rval o každý míček. Mladý Hrubas, jako správný student policejní školy, si místo rakety vzal dopraváckou plácačku a během turnaje si dvakrát udělil pokutu za překročení rychlosti, to když se snažil ze základní čáry co nejrychleji dostat k síti. V prvním zápase tým Pomáhat a chatařit zdolal 6:3 Nec tvořený starým Kubím a mladým Lojzou.

  K panu Bambasovi se přiřítil Brůk, že se na kurtu číslo 6 nedá hrát, neboť je celý do kopce. Při přezkoumání celé situace se však ukázalo, že je vše v pořádku, to jen k zápasu nastoupili Chlapáci a v momentě kdy se postavili na jednu stranu dvorce, se projevily všechny slabiny nedávno rekonstruovaného areálu. Dvojice, připomínající Maxim Turbulenc v dobách největší slávy, při svém pohybu antuku současně válcovala. Pro soupeře však nenechávala moc volného prostoru, do kterého by se dal tenisák umístit. Pod kopcem pobíhali Nemohoucí, a jak je z názvu patrné, osud k sobě přihrál playery, kteří vyčerpali milióny korun přes VZP, za které si pořídili titanovou páteř a prasečí chlopeň. Zároveň se však stali i výkladní skříní pokroku v našem zdravotnictví a nyní patří mezi nejzdravější jedince našeho spolku s úžasným fyzickým fondem, což ukázali i proti Chlapákům. Ačkoliv museli do míčků řezat plnou silou, aby překonali nepříjemné převýšení, nakonec Chlapáky zdolali 7:6.

  V areálu se zjevil Dejv. To, že spal v autě, bylo patrné z jeho chůze. Kolena měl trvale ohnutá do pravého úhlu a při bočním pohledu na jeho postavu se lehce dal domyslet tvar sedačky automobilu ve kterém spal. Kamil, který si letos dal záležet na tvorbě dresů a místo tradiční fixy zvolil sítotisk, však neztrácel dobrou náladu a kolemjdoucí častoval blšanským úsměvem. Sílící Slunce vysávalo z Dejva i poslední zbytky energie a tomu začalo být jasné, že dnes je jeho jediným úkolem přežít.

Ve druhé skupině zatím Harry&Harry drtili jednoho soupeře za druhým.

Mezi ostře sledované zápasy patřil souboj Necu s Já nevím, neboť proti sobě nastoupili malý a velký Lojza. Šlo o velmi prestižní souboj o krále Lalíků. Neutahatelný Kubí svými zkušenostmi krotil malého Lojzu, z jehož hry na jedné straně prýštilo dravé mládí, na straně druhé ho naopak v některých okamžicích brzdil přílišný respekt ze stáří na druhé straně sítě. Renda po každé výměně upozorňoval svého spoluhráče na chyby, které se v jeho hře vyskytují, čímž doufal, že je Lojza při další výměně již nebude opakovat. Tímto kaučingem se Renda stal vůdčí postavou deblového páru, což Lojza v některých situacích nelibě nesl a v jeho nitru se pomalu začala hromadit negativní energie stejně jako pára v Papinově hrnci. Renda však svůj úkol splnil na jedničku a dovedl pár k jasnému vítězství 6:2, čímž Lojza ukázal svému synovi, že musí ještě hodně vyzrát, než mu předá pomyslné žezlo. Lojzovo snaha je patrná na první pohled