Jakmile skončil Den otců 2012, začali členové Dehetu střádat velkolepé plány na další ročník. Nabyté dojmy a veskrze kladné ohlasy zúčastněných jim vlily do žil notnou dávku odhodlání. Příští rok prostě nesmíme zklamat!

Během příprav se opět uskutečnilo přehršel porad, zasedání, přípravných výborů, schůzí, organizačních mítinků, brainstormingů, crowdsourcingů, …. a vždy se čepoval zlatavý mok ze západních Čech, který uvolňuje mysl a v mozku probouzí i neurony jinak zcela nepoužívané. Prvním nápadem se logicky stala nutnost sponzora. Jelikož byly evropské fondy již vytunelované a žádný z našich členů nepatří mezi velkopodnikatele, bylo nutné najít jinou cestu. Bok předal veškeré své zkušenosti, které načerpal při své okružní jízdě po místních politických uskupení, Harrymu, který naopak umí psát na PC všemi deseti prsty a pod dohledem Vojty (korekce gramatiky) a Beňase (korekce slovosledu) sepsali žádosti, jež, opatřeny známkou, rozeslali na všechny možné podniky v okolí. Těm, jejichž rozhodnutí bylo kladné ze srdce děkujeme, neboť bez nich by Den otců nemohl mít takovou úroveň, jakou jsme si představovali.

Na zmiňovaných akcích bylo největší zábavou vymýšlení soutěžních úkolů, z nichž bohužel naprostá většina nebyla výborem schválena a zůstala tak pouze v našich myslích, čekajíc až přijde odvážnější organizátor, který je prosadí a pak věřím, že budeme zase o level výše. Jen pro představu: Bruk oděn do přilnavého neoprénu – na očích potápečské brýle a v ústech šnorchl – na neoprénu přilepené desítky kovových oček různých velikostí – po celý den ponořen v Ohři ve vyhrazeném prostoru – soutěžící děti nahazují rybářský prut – záběr – boj s neznámým tvorem – z vody tahají Bruka chyceného háčkem za některé očko – dle velikosti očka porota připíše body. O soutěži „Hod pneumatikou na kůl trčící ze země“ nebudu psát vůbec, neboť o ní ví jen několik zasvěcených a dle mého názoru tento odvážný nápad nebude realizován nikdy, leda v Sodomě.

Aby se organizace celé akce povedla, bylo nutné rozdělit úkoly. Přirozeným výběrem vykrystalizovala skupinka, která se stala takovým naším mozkem – Vojta, Beňas, Harry a Bok, která spolupracovala ještě s Honzou Losenickým jakožto zástupcem města. My ostatní jsme se snažili plnit úkoly a pomáhali tam, kde bylo potřeba. Za toto patří právě výše zmiňovaným náš dík.

Již předběžné přihlášky uskutečněné pomocí internetové registrace dávaly tušit, že soutěžících týmů bude o mnoho více než loni. Bylo to hlavně díky kvalitní propagaci, čímž se o chystané události dozvěděl skoro každý. Člověk šel po městě a míjel vkusně vytvořený plakát, zapnul televizi a už ho lákal spot, při kontrole statusů přátel na Facebooku na něj vyskočil příspěvek a kdo nehoví moderním technologiím – k tomu přiletěl poštovní holub.

Nadešel kýžený den – sobota 15.6.2013. Jednotlivá stanoviště jsou již obsazena Deheťáky a jejich přáteli. Instrukce k jednotlivým úkolům jsou striktně dané. S úderem 12té hodiny a 30té minuty, na kterou byl stanoven oficiální čas začátku soutěže, začínají houfně přicházet natěšené týmy. Trasa čítala celkem 11 stanovišť a týmy složené z minimálně jednoho dospěláka a jednoho potomka zde musely splnit jeden vědomostní a jeden dovednostní úkol. Na všech byla vidět zapálenost a touha zvládnout úkoly co nejlépe. Zvláště děti většinou vybičovali svého rodiče k heroickým výkonům. A tak například Lastr vypil půllitr studeného piva za necelých 5 vteřin a kdo ho zná, tak ví, že jinak se s ním pere i půl hodiny. V cíli, který byl, stejně jako start, v areálu Františkánského kláštera se již o zábavu starala chomutovská hudební skupina 5.cenová s frontmanem Amálkem a po nich na pódium nastoupilo hudební divadlo Hnedle vedle, jež bylo zaměřeno zejména na děti, kvůli kterým vlastně i celá tato akce vznikla. Porotci zatím horlivě sčítali dosažené body týmům, které již celou trať absolvovaly.

A je tu vyhlášení. Všichni byli zvědaví, jak dopadli. Zde nám bylo líto, že nemůžeme vyhlásit na prvním místě všechny děti, neboť opět na nich bylo nejvíce vidět, jak celé klání berou vážně a jak chce každý být tím, kdo bude speakrem označen za vítěze. Soutěže se nakonec zúčastnilo neuvěřitelných 55 týmů. Jen díky sponzorům jsme mohli odměnit skutečně každého. Samozřejmě, že přímou úměru – čím výše seš, tím lepší cenu dostaneš – jsme se snažili zachovat. Bohužel se zde musím všem omluvit za to, že nemohu uvést přesné pořadí a složení týmů, neboť výsledky jsme měli uložené na značkovém notebooku a neznámý hacker se nám naboural, i přes nainstalovaný rezidentní štít, do systému a infiltroval do něj neznámého vira, který veškerá data zničil. (poznámka pod čarou: ve skutečnosti se organizační výbor po ukončení celé akce nekontrolovaně a zcela bezprecedentně vožral a všechny materiály poztrácel.)

1.Kubešáci

2.Harryovci

3.Policista

4.?

5.Kouďáci

6.Láďa Hubert s rodinkou

7.Honza Losenický s Julinkou

8.Kentauři (holky z úřadu + omladina)

Uvedené pořadí je vyčtené pouze z fotodokumentace, takže kdyby někdo měl nějaké upřesňující informace, neváhejte a kontaktujte nás a my se pokusíme o doplnění.

Poté na stage nastoupila kadaňská punkundergroundtrashheavypopová kapela Trupaslik. A ačkoliv zvukař neměl svůj den, tak připravila pro zaplněné hlediště nezapomenutelný zážitek. Notoricky známé texty si pěli úplně všichni a pod pódiem se utvořil i hrozen hrozičů, složený ze soutěžících dětí, což frontmanovi kapely Kamilovi vehnalo slzy do očí, neboť s mikrofonem u úst tušil, že jeho hudba bude žít i s další generací. To kapelu rozvášnilo tak, že nakonec zahráli úplně všechny písně, které kdy složili. Bohužel 22.hodina odbila a večírek musel skončit. Publikum si hlasitým skandováním vynutilo ještě dva přídavky, a kdyby pravidla Františkánského kláštera, jakožto kulturní památky, dovolovala pokračovat i po „zavíračce“ jistě by chlapci byli nuceni hrát až do rána.