Jelikož termín turnaje byl posunut až do pozdního září a počasí bylo vesměs deštivé a navíc v noci byla naše zem pod nadvládou mrazů přichodivších k nám z daleké Rusi, začala mezi sportovci vládnout panika – v tomhle hrát fotbal nebudeme. Pořadatelé však nenechali nic náhodě a Bruk, jakožto hlavní meteorolog měl za úkol každý den před spaním odříkat třikrát Otčenáš a dvakrát Zdrávas a tím přivolat Slunce. Povedlo se. V pátek 27.9. byla ještě úhošťanská kotlina sevřena černými mraky a bičována studeným větrem, jakmile však odbila půlnoc, Slunce převlečené za Měsíc začalo vysoušet místní trávník a s úderem sedmé hodiny, kdy ze sebe shodilo již nepotřebnou masku Luny, začalo hřát naplno. Zmatené jabloně obrazily novými květy a do Úhošťan přijely první vozy obsazené adepty na vítězství o „Dehet sud“.

   Prvními nedočkavci bylo mužstvo Pivexu, postavy hráčů jasně dokazovaly, že název není náhodný a že vyplynul ze společného životního stylu. Poté již přijel modrý krasavec pilotovaný Karlíííkem. Ze sedadla spolujezdce vypadl pomuchlaný Bok, jemuž z úst čpěla kontušovka a nateklý palec na pravé ruce naznačoval, že Prasečák byl jeho Las Vegasem. Ze zadních sedaček vystoupili Maci s Pepíčkem a obrovské díry v jejich hlavách byly nezvratným důkazem toho, že prezident Cobrety měl během cesty co vyprávět. Sáďa začíná ohřívat první prádelní hrnec s vodou a sype do něj první přepravku s uzeninou. Hrubas, jehož skolila viróza, se stává technickým ředitelem turnaje, bílé mamby balí zpět do krabice a smiřuje se s tím, že i po dvou letech co je má, ještě nenastala ta správná chvíle, aby z nich odstřihl cedulky „new“. Jako správný požitkář si u Sádi objednává první nožičky párků a obchodník si spokojeně vrní „Hrnec ještě není ani minutu na plotně a už mám kšeft“. Touto objednávkou Hrubas strhává lavinu. Karlííík, Maci a Pepíček se přidávají a místo dvou si dávají rovnou čtyři nožičky a dvojtou hořčici. Sáďa přemítá, jestli neudělal chybu, když si u H-systému objednal pouze přízemní domek - „Kurva jestli to takhle půjde do večera, přikoupím aspoň ještě jedno patro“. Na pozici se dostavili legendární borci z Fuckersu – můžeme zde vidět skoro všechny hvězdy – bratry Šimky, Koudýho, Frantu Marvana, Beryho a další. Chybí však Endžíl, což je jasný důkaz, že čas je bohužel neúprosný, a že vidět některé legendy v akci, se mladým fanouškům, kteří o těchto atletech slyšeli pouze z vyprávění, již nemusí poštěstit. Fan Club je již také připraven. K šatnám, na jejichž popraskané omítce se vyjímá cedule „Tento projekt byl dotován s peněz evropské unie – ROP severozápad“, postupně přichází i zbytek Dehetu. Zmíněná tabule nám nedá spát a hledáme v co se proměnily zaslaná Eura z Bruselu, jedinou známkou jakéhosi luxusu v celém areálu je měděná vidlička, kterou Sáďa napichuje naducané párečky a zlatý řetěz na Bokově krku !?