Rok se sešel s rokem a nastala tolik očekávaná událost, kterou je tenisový deblový turnaj. S přibývající vetchostí členů Dehetu a jejich přátel, jde již asi o poslední druh sportovní zábavy, kterou jsou členové schopni a ochotni podstoupit. Čekal nás pátý ročník. Za tu dobu naše tenisové umění nabylo na dokonalosti, vzpomeneme-li na první ročník, je až s podivem, že někteří protagonisté ani nevěděli, jak se drží raketa. Dnes již každý vlastní tu svou, vypletenou přesně na kilonewtony, které vyhovují stylu, s nímž na turnaj atlet přichází. Je nabíledni, že nám kadaňský areál začal být malý a pořadatelé se začali poohlížet po Evropě. Dehetí Wimbledon ztroskotal na strážci naší pokladny, který se zdráhal uvolnit finanční prostředky a peníze na účtu schraňuje na služební cestu do Bulharska. „Vlastníci“ kadaňských kurtů – bratři Maliňákovi – nechtěli za žádnou cenu přijít o tak exkluzivní akci, kterou Davis sud je, neboť ta přitáhne do Kadaně spoustu diváků ze širokého okolí Doupovských hor, a ti pak neváhají v tenisové kantýně povolit uzdu své přirozené lakotě. Na valné hromadě Tenisového klubu Kadaň bylo tudíž rozhodnuto a nám poté nabídnuto, že jubilejní 5.ročník se odehraje na zcela nových kurtech vsazených do kompletně rekonstruovaného areálu. Matka Unie poslala štědrou dotaci a stavební firma vzešlá z poctivého výběrového řízení, které proběhlo v Karlových Varech, mohla začít s pracemi. Kurty číslo 5 a 6, na kterých probíhá právě náš turnaj, jsme si nechali vysypat antukou, která měla přijít původně do Paříže na Roland Garros, Vojta si však vzpomněl na dokumentární film o 68ém, jak lidé pomocí směrových ukazatelů podél silnic mátli tanky sovětských okupantů. Inspirován tímto nápadem a vybaven notnou dávkou kutilského talentu, vytvořil, z kartónových krabic, vodovek a násad od lopat, ukazatele s nápisem Paris, které pak rozmístil tak šikovně, že čtyři nákladní vozy skutečně skončily až v Kadani, kde svůj náklad i vysypaly.
Losáže se letos zhostila ladná ruka Lady, která nemravnými pohyby šátrala v losovacím klobouku stejně hbitě jako ve slipech svého chotě, aby nakonec postupně vytáhla papírové kuličky se jmény protagonistů, jenž poté vepsány do připravených chlívečků určily jednotlivé soutěžní páry.
Bohužel ještě před začátkem turnaje se rozpadly dva debly. Pepíček, kterého před losováním nikdo nechce, musel odstoupit s příznačnou diagnózou tenisového lokte. Nikdo nechápe, jak k němu mohl přijít až rok po minulém turnaji, neboť od té doby přišel do styku s tenisem pouze dvakrát a to ještě skrze televizní obrazovku. Dalším odpadlíkem byl Hrubas junior, který si zase plnil povinnosti v chomutovském hokejbalovém klubu. Proto došlo k fúzi osiřelých partnerů, Hrubase a Vojty.
Je 6.6. léta páně 2015. Slunce si dává na čas a pro jistotu vylejzá už v půl druhé ráno. Nervózní Karlííík v tu dobu pokuřuje na balkóně a tuší, že dneska asi bude vedro. Z nedaleké Astry zní lidové písně, které se derou z úst podnapilých mužů. Stejně jako s motorikou jsou na štíru i s akustikou, a tak jejich zpěv zní spíše jako muezzinovo svolávání k modlitbě. Z poza zamlženého okna, směrem k Astře, smutně kouká Pepíček a v rozevlátých stínech poznává své přátele. Pouze pracovní neschopnost a hrozba sankce za nedodržený pobyt v domácím ošetřování mu zabránily v tom, aby jedním z pěvců byl i on. V 8:40 jsme již všichni nažhavení na terase areálu tenisových kurtů. Nastává představování dresů jednotlivých dvojic. Největší aplaus si vyslouží Harry s Rendou. Takto dokonale vychytaný kostým měli naposledy Bok s Brukem jako Krwawý woči. A kde je vlastně Bok? Když se dozvíme, že náš čerstvý magistr byl účastníkem jakési oslavy, začínají nás přepadat černé myšlenky ohledně rozpadu další dvojice. Naštěstí se tak nestává a Bok přichází sice o něco později, ale s překvapivě nezmuchlanou pokožkou, což naznačuje, že je v plné formě stejně jako ostatní sportovci. Zatímco všichni tvorbu svých dresů svěřili buď renomované firmě či alespoň výpočetní technice, Trenéři bratří Bryanů vsadili na ruční kreativitu. Kamil vzal jednomu ze synů z penálu černý fix, kterým pak za asistence vyplazeného jazyka vykouzlil na hrudi trika požadovaný nápis. Paní vrchní čepuje první snídaňová piva a první soupeři se jdou pomalu rozehřát na oranžovou antuku. Tabulky jsou pevně přichyceny pomocí kovových připínáčků k taktéž nově rekonstruované nástěnce, a tudíž nic nebrání k oficiálnímu zahájení turnaje.
Zahajovacím zápasem měl být původně souboj obra s Goliášem, zatímco Trenéři bratří Bryanů patřili k favoritům turnaje, Majkl and Lulu měli být spíše jen zpestřením turnaje. Bookmakeři k této predikci došli zejména ze zkušeností ze souboje Dehetu proti Fuckersu, kde se Kubí jevil jako úplný antitalent, nebojím se napsat nemehlo, co se týče raketových sportů, a proto ani dvoumetrový, tenisově zkušený Šáma, neměl být schopen dostat tento tým na lepší než sedmé místo. I první gemy těmto předpovědím dávaly za pravdu, Bryani se rychle dostali do pohodlného náskoku a s vidinou ušetřených sil se již těšili na dalšího protivníka. Kubí se Šámou se však postupně osmělovali a získávali jistotu na svých výpletech. Nakonec prohráli až po boji 5:7 a ostatním vyslali jasný signál, že i s nimi se musí počítat. Na vedlejším kurtu bojovali Bratři Williamsovi s Okresním přeborem, kterému podlehli 3:6, což nebylo až tak velkým překvapením, neboť i Okresní přebor patřil k jedněm z favoritů, vždyť Vojsan je loňským vítězem a Bok si v tomtéž roce pověsil na krk stříbrnou medaili. Navíc tenisový styl Boka je jedním z nejvíce nepříjemných pro jakéhokoliv soupeře, neboť tento hráč stejně jako v kopané, používá při své hře rotace, kličky, čopy a jiné vylomeniny, ale hlavně se nestydí své soky ničit vysokými kopci, kterými vybízí protivníka k prudkému kontru, který však povětšinou končí v síti či daleko za základní čárou. U bratrů Wiliamsových jsme si zase mohli všimnout bratrské nevraživosti, která spočívala v neustálém kibicování staršího Vínuse (Renda) směrem k Sirínovi (Harry), následkem čehož pak byl nevyrovnaný výkon deblu jako celku a bylo zřejmé, že jestli v tomto směru nedojde ke zlepšení, pak Williemsovci můžou na medaili zapomenout. Musím zde vyseknout pochvalu Rendovi, neboť v reakci na loňský incident, letos do areálu nepronesl žádný destilát a tudíž nás bílý Ahmed, potažmo jeho prodloužená paže MM, nemohl osočit z porušování vnitřních pravidel zdejší kantýny. Kladný vliv to mělo také na Karbece, který se po dlouhé době dožil i závěrečného ceremoniálu.
Budíci patřili mezi nejzkušenější dvojici, šedivé skráně jasně vypovídají, že pamatují pravé dřevěné rakety vyplétané vepřovými střívky, se kterými honili první fiftýny v době, kdy Martina Navrátilová, coby mladá juniorka, nevěděla jak naložit se zjištěním, že jí tuhnou bradavky při pohledu na sprchující se soupeřku. Ve svém úvodním zápase sice podlehli Bryanům 3:6, ale to měl Vojta svůj strojek omylem nastavený na úsporný režim. Kamil zjišťuje, že fixy, které si půjčil od syna, nebudou pravděpodobně určeny do vlhkého prostředí. Nápis se vlivem potu začal šířit po textilních vláknech všemi směry a při svém pohybu nechal černou stopu i na hrudi borců. Na konci zápasu tak dresy Trenérů, místo loga, zdobila již jen velká černá rozpitá čmouha. To Kamila namíchlo a šel si do baťůžku pro uklidňující „blšanku“. SkoroGotti byli vyprovozeni Okresním přeborem 1:6, ačkoliv jejich hra tak drsnému výsledku vůbec neodpovídala, ale opět se potvrdilo, že na takovéto úrovni je základem pouze vracet tenisáky na polovinu soupeře a nevymýšlet složitě umístěné údery, které mají za následek spoustu nevynucených chyb a prakticky žádný získaný bod.
Karbec vyndavá z tašky igelitový pytlík, ze kterého vysouká něco rozměrného, přihlížející tenisté si myslí, že jde o plachtu na překrytí tenisového dvorce v případě deště, ale najednou s úžasem zjišťují, že to se jen Karbec, coby Bob, chystá na zápas a právě si rozbaluje dres, který si objednal se základním požadavkem na co nejvíce X v kolonce rozměr. Při představě kolik bavlny museli načesat čínské děti, mne přepadá lítost nad jejich údělem. Bobek Lojza ukazuje, že letos ho turnaj zastihl v dobré formě, pestrou paletu úderů doplňuje zarputilou bojovností. I tuto dvojici, stejně jako SkoroGotty, však sráží velké množství nevynucených chyb a těžcí soupeři na rozehrání – s Trenéry bratří Bryanů prohrávají 3:6.
Majkl a Lulu se postupně stávají adepty na vítězství, Majkl překvapuje čím dál tím větší jistotou svých tenisových úderů, které sice někdy jsou trochu kostrbaté, ale povětšinou přesné a účelné. Šáma se začíná osamostatňovat na čele tabulky esařů. Precizní harmonogram celého turnaje byl však Šámou zcela zbořen, neboť jako podnikatel, vlastnící širokou vozovou flotilu, musel odjet řešit drobnou nehodu jednoho ze svých zaměstnanců, čímž ponechal Kubího bez parťáka. Zápasy se tak musely hrát spíše podle domluvy jednotlivých protagonistů než podle předem narýsovaného scénáře.
Následující odstavec je sponzorován rodinou Hrubasů, tudíž některé repliky neodpovídají skutečnosti a jsou zde vloženy na přání inzerenta, který za každé smyšlené slovo vložil finanční obnos do kasy Dehetu.
Chaosu v hracím iteriniáři využili Budíci, kteří volná okénka obsadili tak, aby odehráli co nejvíce zápasů v čase své vrcholící formy a také, aby měli celý turnaj co nejdříve za sebou, neboť žhnoucí Slunce vysávalo energii ze sportovců se třetí mocninou stráveného času na kurtech. Hrubas, ladně pérující na křižovatce čar vyznačujících prostor pro podání, číhá jako hladová šelma na každý tenisák letící od soupeřů, aby ho nekompromisně zatloukl zpět. Ty nezatlučené Vojta ze základní čáry returnuje do volných prostor, které se vytváří pohybem soka, jenž je v úzkých. Okresní přebor na druhé straně sítě dělá, co může, ale Hrubase by dnes neprohodil ani Djokovič s Lendlem. Z poza plotu kouká Míra Maliňák se správcem kurtu Bambasem a uznale pokyvují hlavou, do notýsku si zapisují nějaké poznámky. „Toho hocha musíme získat pro náš oddíl !“ Bok s Vojsanem odchází poraženi a Vojsan musí uznat, že ještě nějaký čas potrvá než doroste svého otce. Na řadu jdou SkoroGotti, věří si. Karlovi však odchází první podání a Karlíííkovi nepřichází ani druhé. Hrubas opět předvádí údery, které na Eurosportu uvidíme až u tenistů z právě narozené generace, prostě ten kluk předběhl dobu o dobrých dvacet let. SkoroGottům je jasné, že proti shora liftovanému míči s pravou přičopovanou rotací, která při dopadu na antuku přemění svou energii ve vertikální kick s horizontálním zrychlením se prostě nedá nic dělat a jen žasnout, že mohli být součástí historického milníku v dějinách tenisu. A když Hrubas pro změnu zahrál bekendem řezaný čopovaný halfvolej s levým spinem a trochu mázlým pravou falší, SkoroGotti se málem rozplakali. Podobně dopadli i Majkl a Lulu a večerníčkové postavičky. Míra Maliňák běží k Hrubasovi s narychlo sepsanou přihláškou, ve které je i klauzule s finančním bonusem, za který se zaručil bílý Ahmed, jenž byl informován o talentu pohybujícím se na kadaňských kurtech, a ve kterém tento tvrdý podnikatel ihned uviděl zdroj svých budoucích příjmů. Hrubas sundavá kšiltovku a Maliňákovi na čele vyskakují krůpěje potu. Jeho nadšení, že objevil mladého tenisového virtuosa, bere za své. Proti němu totiž stojí prostovlasý muž s „pajdou“ na krku a několika vráskami na obličeji, z nichž každá by mohla sepsat třísetstránkový román o své postupné genezi z vyžehlené tváře jinocha a následné evoluci v rýhu života.
S postupem času začíná být víceméně jasné, kdo si rozdělí cenné medaile. Jistotu, že odejdou s prázdnou mají Bob s Bobkem, kteří turnaj dohrávají již jen s povinnosti. Ačkoliv jsou pro každého soupeře nepříjemní, nedokáží získat ani jedno vítězství, což je nekompromisně sráží na poslední místo. O to předposlední svádí na dálku boj SkoroGotti s bratry Williamsovými. Karlové již smíření s tím, že letos na kov nedosáhnou, do dalších zápasů vstupovali již bez zbytečné nervozity a hned to bylo na jejich výkonu znát. S Majklem and Lulu dlouho vedli a zdálo se, že by mohli překvapit a s konečným pořadím ještě trochu zamíchat. V této pasáži turnaje již totiž Kubí se Šámou patřili k favoritům zápasu, na rozdíl od doby po losování. Šáma, jako správný vládce esařů, si však zase několika podáními ze čtvrtého patra pomohl ve chvílích, kdy se lámal chleba. Karlové občas zahráli skvělou výměnu, aby následně nevynucenou chybou pomohli k fiftýnu sokům. Nakonec SkoroGotti podlehli až v nervydrásajícím tiebreaku 6:7.
Trenéři od Bryanů, s černými fleky na hrudi, postupně deklasovali jednoho soupeře za druhým a bratrům Williamsovým nadělili dokonce pestrobarevného pěvce. Kamča s tipickým „blšanským“ úsměvem poletoval po kurtu, kde si roli vůdce vzal na bedra Maci. Maci již dokázal na bednu dostat i úplné netenisty, takže je jasné, že s Kamilem pomýšleli na mety nejvyšší. Alespoň se naskytla šance SkoroGottům zapsat se nějak pozitivně do análů letošního ročníku. Bryani již před svým posledním zápasem měli jistotu zlatého poháru a je možné, že k utkání nastoupili trochu nekoncentrovaně, Goťáci toho využili a dostali se do trháku 4:0. Maci s Karlíííkem se dokonale znají ze vzájemných tréninkových soubojů, takže i tento zápas měl pro ně prestižní náboj. Trenéři, naštěstí pro ně, odvrátili reálnou hrozbu přiletujícího kanáru a tak je nakonec prohra 2:6 nemusela ani tolik mrzet, pro SkoroGotty to však byl cenný skalp, kterým se při následné párty mohli chlubit a odrážet tak uštěpačné dotazy, zvláště jednoho z Budíků, na umístění – protiotázka „Kdo jako jediný porazil vítěze?“ utnula neplodnou diskuzi od samého počátku.
Na obloze se začala kupit černá mračna, která alespoň na chvíli dala odpočinout rozžhaveným tělům tenistů a která jakoby symbolicky zatahovala oponu nad letošním ročníkem. Postupně se na terase, mezi obyčejnými diváky, začali zjevovat vykoupaní tenisté, kteří se již připravovali na konečné vyhlášení výsledků. Radost z přežití a hluchou chvilku přípravy ceremoniálu povětšinou vyplnili doplněním ztracených tekutin. Někteří jedinci vypadali jako po pochodu přes písečnou poušť a tak není divu, že se paní vrchní měla co ohánět. Terasu si pronajali zvláště hráči úspěšných týmů, kteří si užívali svých chvil slávy. Maci se zapsal mezi nesmrtelné legendy, neboť tento turnaj vyhrál již potřetí a dvakrát si odnesl na krku bronz. Nejlepším esařem se stal Šáma (7 kousků), ale největším překvapením letošního ročníku je bezesporu Kubí, jenž každým podceňován potvrdil heslo, že zajíce je potřeba počítat až po honu.
Maci jako trojnásobný vítěz automaticky postupuje do Turnaje mistrů, kde vytvoří pár s legendárním Vajdou.
© design by Prknička and Karlííík 2023