Druhý ročník populárního turnaje začal losováním dvojic, které proběhlo za účasti několika notářů v rámci tradiční páteční schůze. Aby byla losáž zcela regulérní a nenapadnutelná, výbor pověřil touto činností pannenskou ruku labyrintí šenkýřky, která z nového putovního poháru postupně tahala lístečky se jmény playerů. Po rozlosování dvojic, někteří skákali radostí, jiní zase posmutněli, neboť nabyli dojmu, že v letošním ročníku nemohou s vylosovaným kolegou (dřevákem) vyjít až na vrchol. Ale jak víme, ve sportu je možné všechno, což se nakonec i ukázalo, neboť samotný turnaj byl přehlídkou urputných soubojů vyrovnaných dvojic, kde hlavní roli hrála, spíše než tenisová dovednost, psychická odolnost tenistů

 

Visokoškoláci - Vojsan, Renda

Krwawý woči - Bok, Brůk

Beňasovci - tak to je snad jasný

Bejci pokérovaný - Maci, Brůk jr.

Kultúristi - Lojza, Karlííík

Haviři - Vojta, Harry

Pofesionálové - Pepíček, Karel

 

  Krásné slunečné počasí se již stalo samozřejmostí při každé naší akci (je vidět, že i Bůh nosí dres Dehetu) a na kurty se začali scházet jednotliví protagonisté. Každý tým měl připravené dresy, někteří šli dokonce tak daleko, že názvu týmu a dresu přizpůsobili i image, což byl ukázkový příklad Krwawých wočí (Brůk a Bok), kteří na barvě svého bělma pracovali poctivě až do ranních hodin. Bruk však i po vypítí litru rumu nemohl docílit ten správný rudý odstín a byl proto nucen nakapat si pod víčka směs petrolejového lihu a citrónové šťávy, nakonec si ještě oči promnul prsty namočenými do feferonkového extraktu. Kultúristům naopak ani dva ranní kliky nepomohly k nárůstu bicepsových svalů a tak musel Lojza zachraňovat čest natrénovaným skečem z reklamy na tablety.

  První fiftýn, tak mohl být rozehrán. Jak jsem se zmínil výše, většina soubojů byla více než vyrovnaná, vyjímkou byly zápasy Beňasovců, kde byla znát nezkušenost juniora, který držel raketu poprvé v životě v ruce a ještě navíc obráceně, takže první tenisáky odehrával rukojetí, což se mu jevilo jako nemožné. Než ho Beňas senior pořádně zasvětil do hry gentlemanů, bylo po turnaji. Chvályhodné ovšem u tohoto týmu bylo, že i jako outsider nevzdávali žádný balónek a v některých gemech potrápili vyspělejší soupeře. Po prvních zápasech se předvedenou hrou oddělila zrna od plev, čímž se mezi favority zařadili především pokérovaní Bejci, Haviři a Krwawý woči. Zamíchat pořadím ještě mohli nevyzpytatelní Visokoškoláci, Pofiamatéři a Kultúristi. Družstvo Kultúristů však dojelo na psychickou labilitu hráčů, nervozita v rozhodujících okamžicích vždy převážila jazýček na vahách ve prospěch soupeře.

  Turnaj nakonec vyvrcholil soubojem na život a na smrt mezi Bejkama a Haviřema o konečné první místo. Bejci měli výhodu na podání, neboť polovinu mužstva tvořil prozatím nejlepší esař turnaje Maci, Haviři proto utáhli výplet, aby byli schopni returnovat dělová podání. Vojta s Harrym čerpali ze svých zkušeností a vsadili především na precizní hru, která spočívala v navracení balónků po imaginárním kopci, jehož vrchol byl na spojnici mezi Sluncem a očima protihráčů. Maci byl naopak vtažen do dravých ataků mladicky nevybouřeného Brůka. Oko diváka tak mohlo být svědkem souboje dvou stylů, z nichž nakonec zvítězil ten progresivnější. Ač výsledek hovoří celkem jasně, tak na dvorci to byla skutečná bitva, Bejci vyprovodili Haviře do tenisové historie v poměru 6:2.