Žaludeční šťávy, šplhající se vzhůru po vnitřní straně jícnu, ho vrací do reality a jemu nezbývá nic jiného, než je spláchnout, dobře vychlazenou metaxou, zpět do prostor kam patří. Nejlepším kamarádem Rendy se stává Karbec a zapomíná na svého sparingpartnera z týmu, jímž je novic Skopčák. Nikdo neví co má od této dvojice čekat, neboť Karbec měl jako jediný to privilegium vybrat si spoluhráče. Při již dříve zmiňovaném losování byl totiž Karbec nedostupný na všech komunikačních platformách, a tak byl jako lichý nekompromisně vyškrtnut, jakmile se to druhý den dozvěděl, krokodýlími slzami obměkčil pořadatelský výbor a ten učinil tento ústupek, který se může stát precedentem pro budoucí ročníky.

   První zápasy byly spíše seznamováním se s náčiním, neboť na většině bylo patrné, že raketu drželi naposledy při loňském Davis sudu. Na prvním kurtu se představila Mixovaná zkáza, jejichž tenis byl oku lahodící podívanou. Prostě kombinace ladné Petry a bojovného Kamila přinutila diváky obsadit celou lavičku u postranní lajny, bohužel spousta nevynucených chyb byla vodou na výkon mladých Žůňů, kteří si nakonec jasným vítězstvím řekli o pozornost soupeřů. Skromný Hrubas jr. již zjišťoval cenu sektu, kterým případně naplní pohár. Na druhém kurtu to bylo jiné dívadlo, Pohádkové bytosti tvořené  vychrtlým Karlíííkem a Bokem, nasoukaným do elastického úboru, zde rozehráli doslova šachovou partii. Byla na nich vidět nesehranost a na raketě Karlíííka i nervozita. Bokovo sprinty po základní čáře také protivníky dostatečně nezastrašily, a tak se je Rípadla, Beňas s Rendou, snažili zaskočit svými neustálými protesty a žádostmi o posouzení situace jestřábím okem, jelikož však bylo k dispozici pouze oko z Kašparovo krávy, většina fiftýnů byla přisouzena Bytostem, které nakonec svou premiéru zvládly a připsaly si první body do tabulky. Mezi velké papírové favority se řadili i Bedňáci, kteří byli složeni z dvojnásobného vítěze Maciho a věčně druhého Harryho, který doufal, že právě letos nastal čas prolomit prokletí. Na Harrym se však také podepsal zub času, ačkoliv jeho vyžehlená pleť může svádět k domněnce, že jde o juniora v našich řadách, opak je pravdou, což poznal v průběhu března, kdy zjistil, že se na něj upínají oči kolemjdoucích a to ne jen slečen, na jejichž toužebné pohledy je zvyklý. Přestalo mu totiž fungovat koleno a tak při každém kroku jeho pravá noha opisovala velkou boční kružnici při snaze dostat se ze zadní stojné pozice před svou levou kamarádku. Ortel byl jasný, Harryho koleno muselo na garančku. Harryho konexe v lékařských kruzích však způsobily, nejen že na turnaj přišel šviháckým krokem, ale mohl se i aktivně zúčastnit. To Pivo-met na druhé straně sítě byl indisponován hlavně psychicky. O Karlovo problémech jsem se již zmínil výše a Lojza, tvořící s ním dvojici je známý tím, že po čtyřicítce začal trpět fóbií ze zodpovědnosti, což je patrně způsobené jeho prožitou sportovní kariérou. Celé mládí na něj sázeli všichni trenéři pod kterými působil. Když jim teklo do bot a aktuální výsledek nebyl podle jejich představ, věděli, že na hřiště pošlou žolíka Lojzu a ten jako rozený střelec dokáže strhnout vedení na správnou stranu. Kvůli této své přednosti také za Dehet nastřílel minimálně 80 gólů, z nichž některé byly tak rychlé, že je nikdo nikdy neviděl, dokonce ani kronikář. Tento způsob života, kdy na něj byla stržena veškerá pozornost spoluhráčů, protihráčů, fanynek atd. ho však totálně vyčerpal a dnes se rozklepe již jen při samotné představě, že musí nastoupit na sportovní kolbiště. A jelikož byl Karel v kůži úplně někoho jiného, měl být právě Lojza tahounem Pivo-metů. Lojza tudíž zkusil osvědčenou léčbu Bráníkem, ta však působila pouze dva gemy, po kterých by musel kůru opakovat, na což nebyl časový prostor. Pivo-meti sice prohráli, ale proti Bedňákům to nebyla žádná ostuda. Na Bolt-teamu bylo patrné, že je z jedné poloviny tvořen Karbecem, který turnaj pojal po Dehetovsku. Když Rendovi vypil půl lahve vodečky, začal si ji v břiše ředit pivem, což mělo za následek, že na kurtu stál do půli lýtek zabořen v antuce a nechápal, proč na něj létá tolik žlutých koulí, Skopčák pak neměl žádnou šanci odolat tlaku soupeře. S postupujícím časem se samozřejmě Karbec bořil čím dál hlouběji. Z bojů základních skupin ještě stojí za zmínku kanár, kterého uštědřili Pohádkové bytosti Bedňákům. Zde prokázal Bok své dirigentské přednosti, kdy nejprve zatlačil soupeře čopovanými kopci do úzkých, aby pak domluvenými signály v přesně stanovený moment poslal Karlíííka na síť a ten do odkrytého prostoru podepsal fiftýn. Bedňáci se nezmohli na sebemenší odpor a museli si tak do klece umístit pestrobarevného pěvce.