Kategorie


» Den otců 2012
Místní tisk

Den otců

Po založení občanského sdružení Dehet jsme stáli před otázkou, jakým způsobem se zviditelnit, abychom se dostali do povědomí široké kadaňské veřejnosti. Sportovní fanšmejkři nás samozřejmě znají jako všestranné atlety, ale vznikem o.s. Dehet jsme chtěli demonstrovat, že nám není lhostejný ani kulturní, politický a nevím jaký ještě rozvoj Kadaně. Vojta (předseda) při jednom ze svých nočních brouzdání po celosvětové síti, kdy hledal obrázky obnažených žen, narazil na termín „Den otců“. Neznalý pojmu se mylně domníval, že jde o nějakou reklamní akci křímovského vykřičeného domu, v rámci které budou mít otcové „ochutnávkou zboží“ zdarma. Odkaz ho však přesměroval na wikipedii, kde se dozvěděl, že první oslava Dne otců se konala v americkém městečku Spokane ve státě Washington 19.června 1910 a uspořádala jí Sonora Smart Doddová, která chtěla tímto ocenit úsilí, s nímž se o ni a další čtyři sourozence staral její ovdovělý tatínek. První oslava tak byla spíše soukromá a konala se v den narozenin Sonořina otce. Popularita svátku sice rychle rostla, ale třetí červnová neděle se stala oficiálně Dnem otců až v roce 1966 díky prezidentovi Lyndonu Johnsonovi.

Vojtu tato myšlenka učarovala natolik, že se rozhodl, že právě oslava Dne otců by byla tou pravou premiérovou akcí našeho sdružení. Vždyť i v Dehetu je nespočet otců a řekněme si popravdě, poděkují nám někdy naše manželky či přítelkyně, když se nad sobotním ránem unavení vracíme z páteční nudné schůze, kde do úmoru jednáme a čelíme interpelacím jednotlivých členů či vymýšlíme taktiku, kterou bychom zaskočili, po našem skalpu lačné, soupeře? Povětšinou ne! Nápad byl na světě, jako Sonora Doddová poděkovala svému otci, tak my nyní poděkujeme všem kadaňským tatíkům, tím že pro ně uspořádáme soutěžní klání, při kterém budou moci strávit příjemný den se svými ratolestmi.

Na nejbližší schůzi Vojta přednesl svůj nápad, který byl hlasováním přijat. Někteří členové se sice k celé akci stavěli skepticky, ale Vojta již byl neoblomný a šel si tvrdohlavě za svým cílem. Našel spojence především v Harrym, Bokovi, Beňasovi a světe div se i v Brůkovi, jenž si vzpomněl na svá pionýrská léta a zvláště pak na plavovlasého, modrookého, na patku učesaného vedoucího Borise, který povinné schůzky budoucích kádrů oživoval všemožnými soutěžemi a které chtěl nyní Brůk předat v rámci Dne otců i dalším generacím. Další týdny pak byly ve znamení úmorné práce, která spočívala především ve shánění sponzorů a vymýšlení kostry celého dne. Celá tíha ležela na bedrech Organizačního výboru ve složení Vojta (otec celé myšlenky), Harry (nudící se havíř a pisatel veškerých žádostí), Beňas (pokladník, který legalizoval černé příspěvky) a Bok (zkušený politik, který si vzal na starosti hlavně organizaci). Posledně jmenovaný se po známé krabicové aféře kolegy Davida zalekl tak, že jako vášnivý kuřák u sebe nosil neustále tři zapalovače, aby vyloučil možnost, že mu na připálení někdo půjčí krabičku zápalek a on tak spadne do nastražené pasti. Zvláště musíme poděkovat Honzovi Losenickému, který byl Organizačnímu výboru plně k dispozici a nápomocen ve všech směrech a také panu Milotovi, kterého neoslovíme jinak než Náš císaři a který nám pomohl s rozmístěním soutěžních stanovišť a s organizací v areálu Františkánu.

Trochu nás mrzí počin jedné nejmenované důlní společnosti, který nám na chvilku vzal chuť do práce. Jelikož se Organizačnímu výboru hodila každá kačka, tak žádostí o sponzorský dar oslovil i tuto firmu. V zaslaném dopise jsme podrobně popsali, jak by měla oslava Dne otců vypadat a na co bychom získané peníze použili. Nejenže jsme neobdrželi žádnou zpětnou vazbu, ale shodou náhod se po cirka třech týdnech po Kadani a Chomutově objevily plakáty zvoucí na oslavu Dne otců k Březenskému drakovi s „originálním“ nápadem soutěžících rodinných družstev. Náš dopis se asi nedostal k těm správným rukám a nějaký vlezdořitěc si u svých šéfů udělal plus za „vymyšlení“ nové akce – oslavy Dne otců. To jsou teda náhodičky. Mimochodem pod idylickým názvem Březenský drak si nepředstavujte nějakého umělého dinosaura nebo něco podobného, jde o vysloužilý stroj.

Neděle 17.6.2012 byla již od samotného rána provoněná Sluncem. Ve 12:00 hod byl na zahradě Františkánského kláštera sraz družstev, která se chtěla zúčastnit historicky prvního kadaňského Dne otců. Pravidla byla již notoricky známá z reklamní kampaně, která proběhla všemi možnými informačními prostředky – webové stránky, facebook, twitter, vysílání kadaňské televize, informační tabule, SMS zprávy, osobní pozvání atd. Základem bylo minimálně dvoučlenné dvougenerační rodinné družstvo, které muselo za pomoci mapy projít devět stanovišť a co nejlépe splnit uložené úkoly. Ty byly povětšinou kombinací dovednostního umu a znalostí v určitém směru. Úkoly byly vymyšlené tak, aby se zabavili všichni, dospělí i děti. A i když témata byla povětšinou šita na míru mužům (fotbal, hokej, automobilismus,..), tak některé ryze ženské týmy strčily ty mužské hravě do pomyslné kapsy. Ze startovního roštu nakonec vyrazilo 27 týmů. Po absolvování zhruba 2.5 km dlouhé trasy se soutěžící vrátili zpět do areálu kláštera, kde je již čekala kulturní část celého Dne, spojená i s očekávaným vyhlášením výsledků. Než porota sečetla získané body, soutěžící si opekli buřty na připraveném ohništi. Polínka nasekal Pepíček fungl novými sekerkami, které si pro tuto příležitost zakoupil. Stinnou stránkou dne bylo to, že když chtěl Pepíček přištípat trochu paliva do zásoby, civěly na něj ze špalku pouze dva rozšklebené záseky. Ihned jsme si uvědomili, že jsme v Čechách a co není přivařené – zmizí. Druhou možností je to, že se jednalo o sekerky válečné a že je tudíž zakopali Indiáni a to se také díky pohotovému fotografovi potvrdilo. O zábavu se na pódiu prozatím starala kapela 4.cenová. Název by mohl navozovat pocit, že jde o punkovou formaci, ale opak je pravdou. Jde o chomutovskou skupinu pohodových chlapíků, kteří bavili obecenstvo písněmi všech žánrů, povětšinou na přání diváků. Kapela umožnila přítomným dětem vyzkoušet si jaké to je zpívat před plným hledištěm a spousta dětí toho i využila.

 

 

Následovalo vyhlášení vítězů a díky sponzorům si každé družstvo odneslo alespoň nějakou cenu. Samozřejmě čím výše se tým umístil, tím objemnější tašku si odnášel. O bronzový stupínek se podělily družstva Tupounů a Kočí, stříbrní skončili Kubáti a vítězem se stal tým Šmoulíků, který k nám přijel až z Klášterce. Vítěz, kromě již zmíněných hmotných darů, měl ještě jedno privilegium, kteří mu ostatní opravdu záviděli a sice mohl se nechat vyfotografovat s hráči Dehetu. Zde nám bylo líto některých klučinů, kterým se na obličejích zjevil smutek, neboť zjistili, že se jim rozplynul jeden ze snů – být zvěčněný s takovými fotbalovými hvězdami, ale alespoň mají motivaci do dalšího ročníku.

Poté pokračoval kulturní program. 4.cenová opět rozezpívala celé hlediště. Ti kdo vydrželi až do podvečera nelitovali, neboť poté na stage vtrhla nově vytvořená formace Dehetích performerů a ve spolupráci s chomutovskou kapelou „zanotovala“ nesmrtelnou píseň Hej mistře basů. Hlediště bouřilo. Na pódiu se objevily první podprsenky. A když Maci s Pepíčkem hlubokými basy zabroukali do mikrofónu refrén „To chce jen bam-bam-bam, bam-bam-barara-bam-bam-bam,…“ hlediště vybuchlo v neřízený happening. Karlííík povzbuzen reakcí publika chtěl na závěr písně, po vzoru Nirvány, rozbít basu o Bokovo záda, ale jelikož měl nástroj zapůjčený, tak si pouze po Hendrixovsku zasóloval. Diváci se dožadovali přídavku. Duo „Maci und Bok“ tyto prosby vyslyšelo a bavilo obecenstvo až do pozdních hodin. V první polovině vystoupení je hlasem doprovázel Pepíček, který byl poté vystřídán Hrubasem. V hledišti po celou dobu seděl i starší prošedivělý pán, který na Františkán náhodou zavítal, zpočátku rezervovaně seděl a pozpěvoval si, ale duo „Maci und Bok“ ho dostalo do takového varu, že zapomněl na svou těžkou artritidu a po vystoupení měl v očích slzy. Koncert mu prý připomněl jeho svatební cestu se svou milou, kterou strávili ve Woodstocku. A to asi hovoří za vše.

Závěrem bychom chtěli poděkovat všem sponzorům, přátelům, kteří nám po celý den pomáhali a hlavně soutěžícím. Doufáme, že za rok uspořádáme další ročník, na kterém již nyní začínáme pracovat. Budeme vděční, když případné připomínky, nápady či postřehy napíšete do níže vloženého fóra, tak abychom se mohli poučit a vyvarovat chyb, které se jistě v prvním ročníku objevily.

 

Výsledková listina

1.

Šmoulíci

 

 

2.

Kubáti

 

 

3.- 4.

Tupouni

Kočí

 

5.- 6.

Myšinky

Špacíři

 

7.- 8.

Kouďáci

Máma a Johanka

 

9.

Trubíci

 

 

10.

Bratrstvo kočičí pracky

 

 

11.- 15.

Miřetice

Fafejtky

Fialovi 2

 

Lastři 1

Ryzouni

 

16.- 17.

Dutý hlavy

Beránci

 

18.- 21.

Gábina a Messi

Beta Jůlie

Hraboši

 

Maltazar

 

 

22.

Nehoňátka

 

 

23.- 24.

Žvejkačky

Lastři 2

 

25.

Fialovi 1

 

 

26.

Ajax

 

 

27.

Myšánkovi

 

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

NGNhMWE