Kategorie


» Dehet sud 2011
Tak to probíhalo

Největší den našeho týmu v jeho dvaadvacetileté historii začal uplakaným počasím, ale do výkopu zbývaly ještě dvě hodiny a my jsme věřili, že se počasí umoudří. Tak se také stalo, hřiště bylo kvalitně zkropeno, takže škvára neprášila a na fotbal byly vynikající podmínky. Organizačně jsme měli vše propracované tak nás ani moc nezaskočila neúčast týmu Legends, který bez jakékoliv omluvy nedorazil.

Krátce po deváté hodině vše propuklo. Hned úvodní utkání skupiny A skončilo velkým překvapením, když Fuckers bez zaváhání přejeli Šmouly 4:0. Zástupci Fuckersáků již dlouhé týdny před turnajem hovořili o tom, jak si jdou jenom tak kopnout a pak vlétli do turnaje jako utržení. Ihned jsme věděli, že tyto proklamace byly jenom mlžením a že jdou tvrdě za svým cílem. Museli jsme si na ně dát dobrý pozor.

 I ve skupině B se rodily zajímavé výsledky. Velkou neznámou byl pro všechny mančaft z Jirkova Maxim. Informace, které jsme si sehnali, hovořily o velice kvalitním týmu, ale evidentně jim nesedla naše škvára a všechny zápasy prohráli.

Výsledky základních skupin:

  • Fuckers – Šmoulové 4:0
  • Fan club – Liďák 1:0
  • Dehet-BOS 1:0                                                    
  • Maxim – Odpadlíci 0:0
  • Fuckers – BOS  2:0                                                    
  • Liďák – Odpadlíci 2:0
  • Šmoulové – Dehet 1:0                                                    
  • Fan club – Maxim 3:1
  • Dehet – Fuckers 0:0                                                    
  • Maxim – Liďák  0:1
  • Šmoulové – BOS 8:0                                                    
  • Fan club – Odpadlíci 0:0

Po základních skupinách se začaly čtvrtfinále, které jak víme je tenkou hranicí mezi úspěchem a neúspěchem. To na plno pocítil tým Fan club SK Toro vítěz skupiny B, když po dramatické bitvě prohrál s BOSem na penalty, a byl odsouzen k bojům o umístění na pátém až osmém místě.

Výsledky čtvrtfinále:

  • Fuckers – Maxim 1:0                                                    
  • Dehet – Liďák 1:0
  • Fan club – BOS 1:2 na pen.                                      
  • Odpadlíci – Šmoulové 1:2 na pen.

 

Po čtvrtfinále vykrystalizovaly semifinálové dvojice, a náš tým se podruhé střetl s Fuckersem a Šmoulové s BOSem. Takže se opakovaly souboje ze základní skupiny. Šmoulové bez problému BOS porazili 4:0 a Dehet zvítězil nad Fuckers 2:0. Historický úspěch jsme měli na dosah.

O umístění 5.-8.

  • Maxim – Liďák 1:2                                                    
  • Odpadlíci – Fan club 0:2
  • Odpadlíci – Maxim  2:0                                                    
  • Fan club – Liďák 2:1

O třetí místo se utkaly překvapení turnaje BOS Klášterec a Fuckers. Tým, který zkušeně koučoval Pepa Legát, prokázal větší touhu po vítězství a zvítězil 2:1. Zaslouženě si Fuckersáci vybojovali místo na bedně.

Po tomto zápase nastoupil tým Šmoulů proti Dehetu k velikému finále, které skončilo remízou 1:1 a musely rozhodovat penalty. V našem středu ale máme Karlíííka a ten si vítězství vychytal a také vykopal. Historický úspěch byl na světě.

 

Slavnostní ceremoniál byl pěknou tečkou za vydařeným turnajem. Už teď se těšíme na druhý ročník, kde budeme muset potvrdit naše kvality.

Celkové pořadí: 1.Dehet, 2.Šmoulové, 3.Fuckers, 4.BOS Klášterec, 5.Fan club SK Torro, 6.Liďák, 7.Odpadlíci, 8.Maxim Jirkov

Individuální ceny: Nejlepší hráč – Pavel Soukup ml.(Fuckers), Nejlepší střelec – David Perestjuk (Šmoulové), Nejlepší brankář – Vlasta Endršt (Fuckers), Cena fair play - Lukáš Křivda (Šmoulové), Největší Jouda – Jarda Mezera (Fan club), Nejlepší herec – Marián Dobiáš (BOS).    

Naše spanilá jízda

DEHET-BOS Klášterec nad Ohří   1:0

Náš první zápas byl vlastně odvetou za střetnutí na turnaji „O pohár ředitele ETU“, kde jsme nešťastně prohráli na penalty. Před zápasem Karlííík řekl, že pokud BOSáky neporazíme tak to můžeme zabalit a jít domů, všichni jsme to cítili stejně. Základní sestava byla nakonec klasická Lojza a někdo k němu, i když to měla naše opora nahnuté pro neúčast na tréninku, ale bylo na něm vidět, že je po zdravotní stránce fit a fyzička na ty jeho roky byla v normě.

Do soupeře jsme se pustili s vervou a snažili se co nejdříve rozhodnout, aby byl klid. Zvláště Bokovo šance zaváněly gólem, ale nebylo mu přáno, on si svůj gól schovával na jiný důležitý zápas. Zhruba v polovině utkání přišla rozhodující akce. Bok předložil Lojzovi tutovku a ten zkušeně  dával do prázdné brány. Radost byla veliká, ale na střídačce se ozývaly hlasy, že se to nemělo stát, aby byl střelcem gólu Lojza, protože tím určitě opět rozvíří téma o jeho počtu branek za náš tým a nebude s ním k vydržení. Zaplať pánbůh za ten jeho gól, do konce zápasu už jsme i přes řadu příležitostí nevsítili, ale soupeři jsme skoro nic nedovolili až na Kamilovo minelu, ale v bráně máme Karlllíka a to je jistota.

DEHET-Šmoulové  0:1

Do druhého zápasu jsme šli s vědomím, že nemáme co ztratit, zvláště po drtivém vítězství našeho soupeře nad BOSem. Šmoulové určitě měli ještě v živé paměti naše vítězství 3:0 na Elmar cupu a tak do zápasu nastoupili pekelně soustředění.

 V první pětiminutovce měli více ze hry, ale my v bráně Karlíííka. V druhé polovině utkání jsme se více osmělovali a dělali větší průvan v obraně soupeře. Zvláště trojice Bok, Kubí a Baslík několikrát vystrašili jejich gólmana, ale nemohli jsme se trefit. Trest na sebe nedal dlouho čekat. Soupeř se zmocnil balónu a po pravé straně se nezadržitelně valil na naší bránu, Karlííík chtěl hasit situaci vyběhnutí, ale útočník ho technicky obstřelil. Po brance už nám Šmoulové nic moc nedovolili, naopak náš gólman musel ještě čelit několika jedovatým střelám. Nepodali jsme špatný výkon, ale soupeř měl víc štěstí.

DEHET-Fuckers  0:0

Na tento zápas jsme se obzvlášť těšili a myslím, že i soupeř. S tímto týmem jsme sváděli líté boje v ligových soutěžích v 90.letech. Myslím, že jsme od nich dostali největší třapec v naší historii, ale tak daleko moje paměť nesahá i když jsem prý u toho byl.

Fuckersáci nastoupili s jasnou taktikou neinkasovat a jak byly slyšet výkřiky z jejich lavičky, hrát zezadu. Měli za sebou dvě výhry a remíza jim zajišťovala první místo ve skupině. Sice hráli opatrně, ale snažili se také útočit. Moc se jim to nedařilo, o čemž svědčí například tyto zásahy jejich dlouholeté opory Koudyho. My jsme v útoku taky nic světoborného nepředvedli, a když jsme se dostali k zakončení, stála v bráně skála Vlasta Angel Endršt, a protože na druhé straně nestál nikdo jiný než Karlííík, zákonitě skončilo toto utkání nepopulární remízou 0:0.

Čtvrtfinále DEHET-Liďák  1:0

Před čtvrtfinálovými zápasy vnesl trochu zmatku do jejich složení Pavel Richtr, který ovládal a dopisoval tabulky, ale všechno se vyřešilo a na nás vyšel druhý tým skupiny B Liďák. Byli jsme vcelku spokojeni, protože jsme je pobili již na Walda cupu o loňských Vánocích a věřili jsme si na ně i nyní. Všem bylo jasné, že vítězství v tomto zápase bude rozhodovat o úspěšném nebo neúspěšném působení na našem turnaji.

Pustili jsme se do soupeře bez bázně a hany. Měli jsme v úvodu dvě velké šance, ale Bok a ani Kubí proti jejich gólmanovi neuspěli. Dobrá zpráva byla, že na nich byla vidět ohromná chuť do hry a touha po vítězství a na hřišti jich bylo plno. Takticky jsme je nechávali postupně při střídaní odpočinout a zapojovali do hry celou střídačku. Úspěch se dostavil ve druhé polovině utkání, kdy Bok nechytatelnou ránou poslal náš tým do semifinále. Bohužel nemáme záznam z této akce tak aspoň pohotové foto vítězné střely. Do konce utkání jsme zkušeně drželi soupeře co nejdále od brány, a když se přece jen k něčemu dostal, opět zasáhla naše jistota Karlííík. Semifinále bylo naše.

Semifinále DEHET-Fuckers  2:0

A opět tu bylo utkání s Fuckers. Do zápasu už nastoupil také Maci, který se nad ránem vrátil z Prahy, kde se účastnil významné společenské akce. Jeho zapojením do hry se zase o něco zvýšila naše úderná síla.

Cítili jsme, že velký úspěch je na dosah tak jsme do první půle vlítli a soupeře začali mačkat jako citrón. První šanci vypracoval Lojza, ale paradoxně u naší brány a vyplašil nás všechny. Pak už jsme si vytvářeli šance na správné straně hřiště a po jedné z nich nekompromisně zakončoval Růža z dost velké dálky. Fuckersácký brankář se jenom smutně ohlédl a viděl třepotající se míč ve své síti. Neustávali jsme v nátlakové hře a svůj díl slávy si mohl užít i Ládík, když jeho jedovatá střela jen těsně minula bránu. Při jedné rozehrávce soupeře rozkmital Kubí své tělo, vypíchl protihráči balón a přes celou půlku doběhl k levé postranní čáře, kde předložil Fáňovi míč před prázdnou bránu, ten neměl sebemenší problém – 2:0.

Po výměně stran Fuckers vsadili vše na jednu kartu – útok. Tím se, ale otvírala okénka v jejich obraně a naši hráči mohli soupeře dorazit. Nejdříve Wajzík metelil sám na brankáře, ale minul. Potom se tváří tvář před Angelem objevil Baslík, ale ten hrubě přestřelil. Tyto neproměněné šance mohli mít fatální následky, ale proti velkým šancím nejlepšího hráče turnaje P.Soukupa jr. opět zaúřadoval Karlííík a dotáhl náš tým do vytouženého finále.

Finále DEHET-Šmoulové 1:1 (5:4 na penalty)

Něco o čem jsme jen snili v koutku duše, tu bylo – Dehet ve finále našeho turnaje. Mírně jsme znervózněli z nominace sudího. Píšťalky se chopil J.Mezera, tak jsme doufali, že nás nezařízne, jak bývá jeho zvykem. Ale naše obavy byly liché, svého úkolu se zhostil na jedničku.

Na Šmoulech byla vidět obrovská chuť zvítězit na tomto turnaji, do finále nominovali nového hráče L.Křivdu a začali utkání v pekelném tempu. Pálili ze všech možných pozic, zvláště pak D.Perestjuk snad chtěl Karlíííka do naší brány přibít. První půli jsme udrželi stav 0:0 s vypětím všech sil. Během zápasu probíhala na střídačce bouřlivá diskuze.

Do druhé půle nastoupil náš soupeř s neutuchajícím entuziasmem a vyplatilo se mu to. Po přímém kopu Wajzik ve zdi tečoval balón řití a Karlííík byl bez šance – 0:1. To nás nakoplo a začali jsme se prosazovat také. Po vybojovaném rohu rozehrával Bok, do prostoru si naběhnul Baslík a přízemní střelou k tyči vyrovnal. Do konce utkání předvedl ještě Karlííík několik bravurních zákroků a tak jsme udrželi cennou remízu. Šlo se na penalty.

Karlíííkovo exhibice

Po krátké poradě, jsme se dohodli, že kopat bude stará garda. Nastoupili jsme v pořadí Lojza, Vojta a Maci. Šmoulové do brány postavili Davida Perestjuka, ale nám se kolena nerozklepala. Lojza nejprve Davidovi nedal šanci polovysokou ranou k tyči, potom nezaváhal ani Vojta a bombou doprostřed brány taky mladého gólmana překonal. Protože soupeř ve druhé sérii neuspěl, měl všechno na kopačkách Maci. Už jsme se viděli na úplném vrcholu, ale on trestuhodně zahodil a šel se do rohu modlit. V tu chvíli padlo rozhodnutí, že všechno bude muset zařídit Karlííík. Sice následující penaltu nechytil, ale pak šel okamžitě kopat a potvrdil, že je muž s ocelovými nervy a nikoho z nás už na penaltu nepustil. Rozhodnutí padlo až v šesté sérii, kdy náš brankář nekompromisně proměnil a soupeř zcela evidentně stále nervóznější, minul naší bránu. Emoce mohly vybuchnout naplno. Karlííík se objevil nad hlavami našich hráčů a velké vítězství bylo dokonáno. Karle děkujeme.

 

 

M2FlMDAxY