Kategorie


CO SE DĚJE
Dehet v reklamě

Jelikož je spotřeba Dehetu vyšší než plánované příjmy, rozhodl pokladník, že se s tím musí něco udělat. Ačkoliv jako zarputilí odpůrci komercionalizace sportu, museli jsme v tomto směru ustoupit a jít s dobou. Oslovili jsme několik podnikatelů s tím, že jsme ochotni propagovat jejich firmu a bude-li nabídka lukrativní, zašpiníme si naše čistobílé dresy jejich logem. Nakonec jsme z několika nabídek kývli na spolupráci s místní kozí farmou. Z našich řad byli vybráni dva nejhezčí chlapci, aby ve spolupráci s profesionálním fotografem vytvořili kolekci obrázků, které měli u konzumentů vzbudit chtíč po zdravé potravině. Bohužel vše dopadlo právě naopak, jak se můžete přesvědčit níže. Po zkušební reklamní kampani klesl prodej propagovaného produktu o 60% a nejmenovaný podnikatel je rád, že mu pravidelní zákazníci nezabili kozy.

 

 

Dehetí zabijačka
 
 FOTOGALERIE

 

 

 

 

kkk

AKTUÁLNĚ: dne 3.8.2013 se konal Kdolek cup, což je obdoba našeho Dehetího trojboje - za Dehet byla nominována náhodně a na poslední chvíli složená dvojice Bok - Hrubas. Tato dvojice měla jediný úkol - zjistit úroveň tohoto podniku a na následující schůzi podat hlášení. A nakonec nám kluci přinesli pohár za 1.místo !!!

 

 

 

Starosta oficiálně přivítal nejmladší fanynku Dehetu, Emu-Dehetku Kubešovou mezi občany Kadaně.

Gratulujeme šťastným rodičům

 

k

Další vítězství Dehetu

První  zářijový den se náhodně setkali v naší domovské restauraci Bok, Lojza, Maci a Vojta. Jen tak jsme klábosili a neprojednávali žádné důležité věci týkající se chodu týmu. Před šestou hodinou se v Labyrintu objevila skupina nám neznámých lidí a zabrala stůl štamgastů známých jako „Důchodci ze šachty“. Rozbalili plátno a projektor, my jsme se okamžitě lekli, že nám začne někdo vnucovat hrnce nebo kvalitní deky z ovčí vlny. Byli jsme mile překvapeni. Jednalo se o prezentaci Plzeňského pivovaru spojenou ze soutěžní degustací jejich piv. Okamžitě jsme do soutěže nominovali Boka, a když jsme zjistili, že můžeme soutěžit jako tým, šli jsme do toho všichni.

Po půlhodinové přednášce pana sládka, začal jeho pomocník po stolech rozdávat degustační vzorky a mohlo se začít soutěžit. Všechny týmy dostali 5 vzorků v kterých byly 3 druhy plzeňských piv, mělo se určit, o jaké druhy jde. Zde jsme zúročili léta dřiny a odříkání a zvláště Maci s Bokem se projevovali jako velcí znalci zlatavého moku. Postupně jsme ochutnávali a k vzorkům přiřazovali jejich názvy.

Vyhodnocení bylo překvapivé pro všechny. Všech 5 druhů nepřiřadil správně nikdo, bylo to nesmírně těžké, o tom svědčí slova pana sládka před zahájením soutěže: „Kdo určí vše správně před tím já smeknu“. 4 druhy přiřadil správně  jediný tým a byli jsme to my. Od 100% úspěšnosti nás dělil jenom krůček, jediný chybný vzorek po ochutnání Bok označil správně, ale zbytek týmu byl jiného názoru tak se musel podřídit většině. Nicméně porazili jsme všechny zbylé týmy, zvláště cenný byl skalp Hanze, který svým objemem vypitých piv nemá v oblasti konkurenci. Odměnou nám byla slušivá trička a mikina a uznání všech přítomných. Pouze Hanz neustále mrmlal, že jsme na to byli čtyři, ale je jeho problém, že chtěl smetanu slíznout sám a nepřizval si do týmu nějakého kolegu.

Doufáme, že pan Marvan bude i nadále pokračovat v takových zpestřeních v jeho restauraci.

Náš soutěžní protokol:

 

Reportáž z koncertu

Na našich oslavách, v rámci nesčetných sportovních úspěchů, se začal šířit nevídaný fenomén a sice křepčení doprovázené halekáním písní interpretů z kolonky Ein Kessel Buntes, kteří nás obšťastňovali v dobách vlády jedné strany. Když jen namátkou jmenuji Káju Gotta, Michala Davida, Helču Vondráčků, Pepu Melena či Evu a Vaška – musí se každý, a nejen rocker lehce osypat. A když se ještě k tomu i někteří členové Dehetu začali oblékat ve stylu diska 80-tých let a Pepíček začal vážně uvažovat, že shodí svůj dlouhý vlas a nechá se ostříhat na Hložka – bylo rozhodnuto – musíme se vrátit k samým kořenům a podstatě Dehetu – syrovému a nefalšovanému rocku. Vždyť Dehet byl vždy znám jako hospodská parta mániček (kromě Lojzy, ten byl vždycky diskouš), jejichž stehna obepínaly ošoupané Straussky a přes bavlněné triko měli ti šťastnější „džísku“ obšitou znaky zakázaných kapel a ti méně šťastní, alespoň roztrhanou montérkovou blůzu. Vhod nám přišel koncert našeho zakládajícího člena a autora imaginární hymny Dehetu - Kamila, jenž je frontmanem legendární skupiny Trüpaslik.

Přišel pátek 9.září léta páně 2011. V 18:00 hod se delegace Dehetu ve složení Vojta, Maci, Bok, Harry a Karlííík sešla v soukromém klubu ve Věžičce, kde  měl proběhnout onen památný a pro nás i očistný koncert. Začátek byl stanoven na 20-tou hodinu. Ještě za pět osum v „nabitém“ sále seděla pouze naše skupinka, výčepní a několik hostů-jednotlivců. Trüpaslik již měl aparaturu rozestavěnou na pódiu, knoflíky Volume vytočené na poslední čárku a frontman Kamil začal být lehce, a o několik minut později i těžce, nervózní. Spílal odfláklé propagaci a nervozitu zaháněl chaotickým pohybem po celém objektu místní restaurace. Naše skupinka se zatím věnovala moudré debatě, hrdla skrápějíc studeným pivem. Při jedné, z asi čtyřiceti pěti zastávek u našeho stolu, Kamil před nás postavil sáček se slovy „Mám tady nějakou drť!“. Nechápavě jsme na něj pohlédli proč nám nabízí sypaný čaj, ale když Kamil spiklenecky mrkl, Macimu, Vojtovi a Harrymu se rozsvítili oči, jak somálskému dítěti na festivalu obžerství. Nakonec jsme však všichni odolali, neboť jsme chtěli mít kulturní zážitek čistý, bez  halucinogenních obrazců.

Sál se začal zvolna zaplňovat. Mezi spoustou rockově vyhlížejících lidí nesměle stála i partička mladíků s obrovskými kšilty a proklatě nízko staženými kalhotami, patrně zbloudilí rapeři, kteří se po zjištění, že Kamil má k 50-Centovi daleko, houpavou chůzí odebrali neznámo kam. Jakmile hudebníci viděli, že bude narváno, začali dolaďovat své nástroje. I Kamil začal provádět strečink mnemotechnických svalů, aby při zpěvu správně artikuloval – použil starý osvědčený jazykolam „lodyha, lodyha“, polil hlasivky nealko pivem a show mohla začít.

Bubeník paličkami odpočítal start, načež kytarista přesně zvládnutými rify dal svobodu prvním akordům, které letěli sálem doprovázené temným brumláním basy. Kamil se přivinul k mikrofonu, v postoji okoukaném od Micka Jaggera, a sytým hlasem začal: „Z ostrova Honšú, jednoho rána…..“ - rázem bylo jasné, že si všechny posluchače omotal kolem prstu – ti mu viseli na rtech a pěli notoricky známé texty. Před pódiem se objevili první hroziči. My zatím poklidně seděli u stolu, znaje nevelkého rozsahu našich hrdel, a nesměle jsme si pobrukovali s davem. Ze skupinky nepěvců samozřejmě musím v tuto chvíli vyřadit Boka, neboť to je umělec, jehož tvorba sahá za hranice okresu až někam k Doupovským horám, a který má na svém kontě již také notnou dávku hitů. Na verš „Budeme pít červené víno a pak ho lít spolu na lino“ již oblouznil a k orgasmu přivedl nespočet žen všech věkových kategorií. Ale zpět ke koncertu. Při pochmurnomelancholicky laděné „Já sem asi blázen, když hledám ráj a louky plný motýlů, lidi co dobrý srdce maj…“ se v sále rozsvítili hořící zapalovače a masa těl se začala pohybovat v pravidelných vlnách ze strany na stranu. Citlivějším povahám ukápla i slza. Na řadu přišli největší pecky Trüpasličího ansáblu – „Hraješ v kostky a vůbec ti to nejde, v peněžence máš jen půl…“ . To už nevydrželi Harry s Vojtou a vrhli se mezi běsnící dav, kde házeli svými mohutnými ježky. Maci se podíval do peněženky a zjistil, že text je pravdivý. „Bydlím na béčku a jedu v péčku …“ a už i Karlííík posilněn několika vodečkami vbíhá do kotle a jeho dlouhé hubené končetiny opisují ve vzduchu prapodivné křivky. Hit střídá hit – Vodník, Norimberk,Pueblo,...... –  i šenkýřka poguje na výčepním pultu a malej Vanya metá kotrmelce po svislé stěně hostince. Koncert graduje k vyvrcholení a člověk má pocit, že sál musí prasknout pod tíhou nahromaděné energie. Poslední tón pluje vstříc našim uším a stává se historií, hudebníci se klaní a posluchači mohutným aplausem děkují za nádherný zážitek, který jim Trüpaslik svým vystoupením způsobil.

Trupaslik v akci

Usedáme zpět ke svému stolu s poznáním, že trochu té drsné rockové duše v nás ještě je. Noc je ještě mladá - „...a tak dneska nalejvej a začni se smát..“ - objednáváme další žejdlíky textem jedné z písní.

Po vystřízlivění jsem si vygoogloval Dalibora Jandu a učil se nazpaměť jeho texty, abych na příští oslavě nebyl za tupouna. Přitom naivně doufám, že si je již nikdy nezazpívám.

Trüpaslíci děkujem!

-KO-

 

 

 

 

 

 

 

 

Chtějí nás v Labyrintu?

18.4.2011 V neděli 17.4. jsme měli, podle dohody na středeční schůzi a dřívějšímu příslibu provozovatele Labyrintu F.Marvana, naproti baru připravit zeď slávy našeho týmu. Součástí měly být i dvě police, které jsme za nemalé finanční prostředky nechali zhotovit a právě tuto neděli chtěli namontovat. Nemilé překvapení nás čekalo po třetí hodině, když jsme se sešli. Bez jakéhokoliv oznámení od vedení Labyrintu, číšnice jen tak procedila mezi zuby, že na té stěně to nebude a že to řekl pan Marvan, prý nám v budoucnu vyčlení místo za barem mezi flaškama alkoholu, brambůrkama a burákama. Tak takovou podpásovku jsme opravdu nečekali. Všichni jsme museli překopat nedělní program a jít do hospody, což je pro drtivou většinu z nás dost problém a výsledek z toho žádný, pouze jedno velké zklamání. Tak jsme se šli uklidnit na fotbal na místní stadion. Kadanští nekopové dostávali čtvrt hodiny před koncem nakládačku 3:0, tak jsme to rozpustili. Nedělní odpoledne jako fík.

Další naše setrvání v Labyrintu bude na programu středeční schůze a počítám, že diskuze bude bouřlivá. Bylo by dobré sehnat na středu provozovatele restaurace a vyjasnit si co a jak bude v budoucnosti

DEHET a big beat

14.3.2011 Ptáte se jaké je spojení mezi naším týmem a rockovou muzikou? Velice úzké. Naše letitá brankářská jednička Kamil Kubeša je mimo jiné frontmanem jedné z nejpopulárnějších kadaňských kapel – jedná se  o skupinu Trüpaslik. Tuto sobotu 12.3. proběhla v kadaňském Orfeu soutěžní přehlídka místních kapel a tato formace se jí samozřejmě zúčastnila, chlapci zahájili své vystoupení krátce po 20. hodině. V sále do té doby postávalo pár skalních fandů tvrdé muziky, ale když nastoupili oblíbení „Trpaslíci“ lidé zdržující se ve vestibulu a upíjející své drinky se bleskurychle přemístili do sálu, aby jim neunikla ani jedna píseň a nadšeně aplaudovali po každé z nich. Na lídrovi a zpěvákovi kapely nebylo ani trochu znát, že je po těžké dvanáctihodinové šichtě v místním důlním podniku a spolu se svými spoluhráči odvedl brilantní a profesionální výkon, ostatně jak je jeho zvykem i při zápasech Dehetu. Jsme právem hrdi na to, že takový všestranný člověk je členem našeho týmu. Také na jedné z nedávných schůzí Kamil přijal úkol, jako kvalitní textař a skladatel, složit hymnu Dehetu. Její počáteční nápěvek, který nám přednesl a zní „Naše dresy obdivuje i Lionel Messi“ slibuje zase jednou hluboký umělecký zážitek. Zdar Tvé práci Kamile.

ZjljOGEz