Kategorie


» 2014 Slovan cup
2014 Slovan cup

  Po dlouhé sportovní odmlce, nás začala svrbět naše sportovní těla a tak jsme uvítali pozvánku od Jardy Mezery na 2.ročník Slovan cupu. Maci, který bývá terčem kritiky za své manažerské počínání, tentokráte nechtěl nechat nic náhodě. Ač zrovna neholduje módním trendům na poli high-tech, ovlivněn všudepřítomnými reklamami se skřehotající zelenou příšerou, která rozdává 5200 tabletů ročně, zakoupil dotykový telefon nejmenované korejské společnosti a u „kyslíků“ si navýšil počet volných minut. Na další schůzi hrdě hodil na stůl soupisku čítající asi 24 fotbalistů. Mimo jiné mezi jeho úlovky patřil i Bočeli, který má na kontě mnoho startů v I.lize a v současné době válí vedle Honzy Kollera v reprezentaci ČR v plážové kopané.

  Co čert nechtěl, ve stejné době, přesněji řečeno o tři minuty později, hodil Hrubas na stůl plakát zvoucí na country zábavu, která se má konat večer před turnajem. „Už je sice beznadějně vyprodáno“, dí Hrubas, „ale mám konexe na nejvyšších místech a lístky po dvacetikoruně seženu“. Maci obrátil oči v sloup a 12 jmen na své soupisce škrtnul, neboť mu bylo jasné, že tyto sportovce démon alkohol pevně přivine na svou rozedranou hruď a pustí je až z rozbřeskem sobotního Slunce ve stavu pro sport zcela nevhodném.

  Nadešel pátek 14.11. a do Astry, nyní restaurace u Tupounů, se začali zvolna dostavovat lidé v kovbojských úborech a přilehlé parkoviště se rychle zaplňovalo koňmi. Schyluje se ke country zábavě. Přichází i členové Dehetu, Beňas oděl slipy z jemné teletiny, Hrubasovi se u pasu klimbá promačkaná čutora z dob, kdy ještě před příchodem socialismu do naší vlasti navštěvoval místního Junáka. Harry v ruce třímá plastové kolty. Vojta jako obyvatel nedaleké Vísky je cowboyem od pohledu a Lojza, který doma nenašel žádnou vhodnou kulisu, nasadil alespoň koňský výraz. Aby iluze Divokého západu byla dokonalá, Bok přes operační program Severozápad sehnal několik Indiánů, na které dostal dotace v rámci projektu „Asimilace menšin do většinové společnosti“. U prvního stolu od dveří již od brzkého poledne sedí Pepíček, kterému zde nikdo neřekne jinak než Pačes. Na pozdravy kolegů odpovídá jen tiše, jakoby neměl radost z toho, že do jeho domácí hospody zavítali kamarádi z týmu. Dehetí stůl je hned vedle muzikantů, Hrubas vybírá dvacetikoruny za lístek. Po chvíli si Koník všímá, že platí pouze Dehet, ale to už má Hrubas všechny zkasírované a zve Ladu na víno. Muzikant hrábne do strun oprýskaného bendža a kolega se přidá rozkýváním kravských zvonů, čímž odstartuje nespoutaná zábava. Beňas po prvních malých pivech, objednaných si v přesvědčení, že se bude šetřit na sobotní turnaj, práskne pohledem na šenkýřku a ta mu v kovbojských očích čte jasný vzkaz „Tyhle mimina mi už sem nenos!“ Vojta přepíná strojek na maximální výkon a parketem provádí veškerá děvčata v sále se nacházející, doufajíc, že s nějakou skončí na seníku. Blíží se konec zábavy, Pačes je připoután k dubové židli a mluví siouxským nářečím, Lojzovi ke koňskému výrazu přibyl prasečí nos, Harry s Koníkem a Bumpráskem šermují pažemi v divokém rytmu písně „Tak kopni do tý bedny“, Vojta na seníku přemlouvá opuštěnou ovci a Beňas si párátkem snaží propíchnout ušní bubínky, neboť na jeho vkus už toho country je moc. Vedoucí Astry vyhání hosty do pozdní noci, ti však zjišťují, že se všem koňům ztratili podkovy, chybí i zábradlí, ke kterému byli plnokrevníci přivázaní a Harry nemá plastové kolty. Až teď uznává, že imitace kovového nátěru byla dokonalá. Jeden nešťastný majitel marně hledá svého oře, teprve nyní si uvědomuje, že pokřtít ho Železník nebyl nejlepší nápad. Hrubas mumlá, že ty Indiáni mu byli podezřelí už od samého začátku, neboť sice mluvili s jakýmsi přízvukem, ale přece jenom česky.

Sestava na country zábavě: Hrubas, Hrubaska, Bumprásk, Pačes, Vojta, Beňas, Harry, Koník, Lojza.

 

 

 

 

 

 

 


 

   Sobota 15.11. Je 8:30 a před tělocvičnou kadaňskýho gymnázia nesměle přešlapuje manažer Maci, Karlííík, Bok a Kubí. Maci přemýšlí, kde se stala chyba. Ve vratech se konečně objevuje posila a novic Mára Šilhan, jde o fotbalistu, který stejně jako mnoho jiných promrhal svůj talent v Kadaňském áčku, aby nakonec skončil v odložišti nepotřebných – v SKP. Bočeli nikde. Jarda Mezera nás již vyzývá k odění sportovních úborů, neboť náš první mač se nezadržitelně blíží. Soupeř se již zahřívá strečinkem. Maci je přesvědčen, že alespoň Vojsan dorazí, neboť jeho vojenská čest by mu nedovolila opustit tým v boji. A skutečně Vojsan se již řítí a našimi počty nám vychází, že na lavičce bude pouhopouhý jeden střídač.

 

Dehet – Pivex 3:2

góly: 3x Bok

  Na naší lavici usedá i vedení týmu – Vojta, Cobretti, Bruk a útočník v důchodu Lojza. Jsme trochu nervózní, přece jen spousta z nás netuší, jakou formu jsme si přinesli. Soupeře lehce oťukáváme. Pivex tradičně okupuje poslední příčky všech turnajů, je to takový Dehet před dvaceti lety, ale my za tu dobu vyspěli a nyní již prahneme pouze po metách nejvyšších. Vojsan lítá po celém hřišti jak po buzerplace. Aby byl pohyb po hřišti v rovnováze, tak Bok stojí na místě. Po krátké seznamovačce Bok krátkou stahovačkou obelstí obránce a vedeme 1:0, chvíli nato tentýž hráč zvyšuje na 2:0 a Vojta si do sešítku píše tři body. To ale netušil, že v brance máme Karlíííka, který si zapomněl formu v druhé tašce a na turnaj přišel akorát na parádu. Z ojedinělého rohu se Pivexí hráč ukopl tak, že míč se od rohového praporku stočil přímo do branky, Karlííík v tu samou dobu stál na značce pokutového kopu a v přihrbené pozici čekal na pomyslný centr – 2:1. Naštěstí Bok již tušil, že vedení o gól je riskantní a raději zvýšil na 3:1. Z rychlého protiútoku soupeř opět snížil na 3:2. Tentokrát dostal vynadáno i Kubí, který marně mával rukama, čímž připomínal kondora královského. Je sice pravda, že balón jsme zbytečně ztratili při útočné akci a vracející se Kubí se musel v mžiku rozhodnout jakým způsobem přistoupí k obraně dvou protihráčů. Ti situaci vyřešili rychlou přihrávkou a střelou, která skončila v síti. Bok zkušeně, aby náhodou někdo nehledal chybu v jeho nepovedené přihrávce, seřval Kubího, který je na takové zacházení zvyklý. Naštěstí do konce utkání již zbývalo málo času a závěr jsme si tudíž pohlídali. Vojta byl rád, že nemusel škrtat ve svém novém notýsku hned na první stránce a my věřili, že naše výkony mohou jen růst.

 

Dehet – Rafani Chbany 8:3

góly: 4x Bok, 2x Mára, 2x Vojsan

  Utkání o ničem. Nám vyšlo vše, na co jsme sáhli a soupeři nikoliv. Ani nevadilo, že máme Karlíííka v bráně, neboť náskok jsme měli po celou dobu utkání dostatečný, takže ani jeho případné tři minely by nás do úzkých nedostaly. I když tím jsme si nemohli být nikdy jisti. A naše jistota byla nahlodána při nenápadné střele z úhlu, mířící těsně za tyč, která chtěla překvapit našeho gólmana, ten předvede ukázkový kočičí hřbet a lapá míč do koše. Obrana si oddechuje, otáčí se a čeká na výhoz. Soupeř najednou zdvihá ruce a křepčí po parketách – gól. Jak to? Diví se všichni. Vojta, který vše viděl, se zamračí a pohybem kuličkového pera po papíře vytváří nějakou poznámku. Karlíííkovi se totiž lehká střela odrazila od jeho vypracovaného hrudního košíčku přímo na nohu dobíhajícího Rafana a ten bezostyšně zavěsil. Bok při následné rozehrávce na polovině hřiště hodí zlým pohledem směrem do naší šestnáctky. Za zmínku ještě stojí gól, který dal sice Maci, ale přenechal ho Bokovi, neboť Bok opět ošálil vše co mu stálo v cestě a nezištně míč poslal na Maciho, který dobíhal do zcela odkryté branky a merunu do ní i skutečně dorazil. Rozhodčímu však nahlásil, že míč tečoval až za brankovou čárou. V šatně se přiznal, že takové góly Lojzovky ho netěší a tudíž je nechce ani do svých statistik. Před utkáním dorazil do tělocvičny Beňas, trenér ho však nenominoval, neboť zmuchlaná tvář, červené oči a vláčná artikulace naznačovala, že stejně vláčný by mohl být i výkon našeho borce. V dalších zápasech se však Beňas stal jedním z hrdinů a dokázal, že když má člověk talent od Boha, nemůže ho zastavit nic, natož kocovina.

 

Dehet – Fan Club Torro 1:3

gól: Kubí

  Torro je soupeř se kterým se setkáváme celkem často a myslím, že mají před námi i respekt. Troufám si i tvrdit, že bilance s nimi hovoří v náš prospěch. Toho si patrně bylo vědomo i Torro a tak veškeré své síly vrhli do úvodních minut s cílem nás co nejdříve zlomit nějakým tím vstřeleným gólem, což se jim dokonale povedlo. V hlavní roli byl opět Karlííík. My sice tlačili, ale bezzubě a spíše do kalhot. Maci několikrát předvedl, nikým neatakován, svůj tradiční teatrální pád v okolí vápna a rozhodčí mu na to i párkrát skočil, ale ani z přímého kopu jsme nedokázali dostat gólmana do úzkých. Při šancích soupeře jsme zatím také odolávali, Karlííík nemusel zatím řešit nějaký složitý rébus a již se začalo zdát, že se mu vrací stará jistota do nových rukavic. První větší šance, kdy spoléháme, že Karlííík už konečně něco chytne, vzniká po jeho pravé ruce, rychlý protiútok, střela na vzdálenější tyč, která prochází mezi nohama vyběhnuvšího nebrankáře a 0:1. Chvíli na to z podobné pozice letí na naší branku opět střela, tentokráte mířící pod břevno, Karlííík bezradně šermuje pažemi, ale ani tentokrát nedokáže zabránit střele v cestě do sítě. Bok seká po Karlíííkovi opovrženíhodnými pohledy, stejně jako bojovník Islámského státu při pohledu na nevěřícího pohana. Vojta tahá z kapsy mobilní telefon a volá na šachtu. Nereálnými sliby se snaží uplatit štajgra, aby pustil Kamila z práce. Pak mění hlas a imituje Miloše Zemana, což mu po včerejší zábavě jde navýsost dobře, nařizuje štajgrovi, aby Kamila okamžitě pustil domů, že s ním potřebuje probrat situaci v dole Paskov. Štajgr je však haviř pevných zásad a od nikoho, kromě Nohavici, si nenechá do svých pravomocí kecat. Když Vojtovi ani tato finta nevyjde, navrhuje do branky píchnout klacek. Karlííík poznává jak je sláva vrtkavá, ještě nedávno byl nošen spoluhráči na ramenou jako hrdina a nyní je dáván na úroveň kusu organického materiálu. Za chvíli to je 0:3, tentokráte Karlíííkovi nemohl nikdo nic vyčíst, rychlým výběhem první šanci zlikvidoval, ale na dorážku byl již krátký. Do konce zápasu ještě zbývalo dost času, ale předváděná hra naznačovala, že na body to stačit nebude. Kubí sice vykřesal plamínek naděje, ale ten zhasl se závěrečným hvizdem.

 

Dehet – Chodov 4:0

góly: 2x Vojsan, Maci, Hrubas

  Nadešel zápas pravdy. Toto kolo bylo pojmuto jako vyřazovací, takže se rozhodovalo o tom, bude-li turnaj úspěšný či nikoliv. Mnoho šancí jsme si nedávali. Bok s Márou museli po základní skupině odjet reprezentovat SKP v okresním přeboru, čímž jsme přišli o značnou ofenzivní sílu. Navíc vyvstal problém s počtem hráčů. Bylo jasné, že samotný Vojsan není schopen oběhat všechny posty. Karlíííkova forma také nevěstila, že bychom mohli pomýšlet na postup mezi tři nejlepší. Přesto jsme z teplých záloh povolali Hrubase a větší prostor na hřišti měl dostat i Beňas. Soupeř, stejně jako my, skončil druhý ve skupině. Šlo o tým složený ze samých technicky vyspělých mladíků, což nám také nehrálo zrovna do karet. K utkání jsme však přistoupili s odhodláním Dehetu vlastním a destruktivním celoplošným napadáním soupeře jsme nahlodali jejich přílišné sebevědomí. Chodov nebyl schopen vytvořit si nějaký tlak, natož šanci. Zvláště obětavé výkony předváděli Hrubas s Beňasem, kteří skákali soupeřům pod nohy, jen aby narušili jejich rozehrávku. Po několika minutách Chodov pochopil, že takto nás porazit nelze a zvolnil. My zareagovali a nasadili taktiku chřestýš. V této fázi hry, kdy soupeř přemýšlel jak na nás, my ospalým poflakováním se po hřišti simulovali načerpávání sil na jejich závěrečný nápor. Když jsme je dostatečně uspali, přišlo jedovaté uštknutí do slabin. Rychlý bezprecedentní útok 1:0, než se soupeř vzpamatoval tak 2:0 a aby toho nebylo málo - 3:0. Chodov nevěřil vlastním očím, opět různými patičkami a kudrlinkami chtěl dokázat, že jsou fotbalově vyspělejšími a že oni by si zasloužili postoupit, ale my neměli slitování a na cestu domů jsme jim přibalili čtvrtý kousek. Karlííík tentokráte udržel shutdown, ačkoliv to bylo spíše díky obětavé hře bránících hráčů. Radost byla převeliká, neboť jsme byli rázem na bedně.

 

 

Dehet – Fosy Litvínov 0:3

  V závěrečné skupině jsme narazili na nejlepší tým celého turnaje. Chvíli před tímto utkáním Fosy porazili Fan Club Torro 3:1, kde navíc obdrželi vůbec první gól od počátku celého turnaje. Vítězstvím nad námi by se tudíž stali i vítězi Slovan cupu. Nám bylo jasné, že chceme-li překvapit, musíme odehrát zápas na hranici sebeobětování a ještě při nás musí stát paní štěstěna. V první polovině utkání se zdálo, že bychom mohli pomýšlet i na bod. Útoky se na naší bránu sice valily s dvacetivteřinovou pravidelností, ale Karlííík konečně vyčaroval i nějaký ten zákrok, kterým mančaft podržel. Osudným se nám paradoxně stala obětavá hra Beňase, který opět celoplošně nahlodával soupeřovu rozehrávku. Při jednom závaru před naší brankou Karlííík opět bravurně vyrazil jedovku soupeře, míč se však v přehuštěném prostoru vápna odrazil nešťastně od Beňasovo nohy přímo na kopačku litvínovského hráče, který už neměl problém s dorážkou z bezprostřední blízkosti. Teď jsme byli na tahu my, museli jsme vstřelit gól, ale síly docházely a investovaný fyzický fond na útočné polovině pak chyběl na polovině obranné. Soupeř si postupně vytvořil luxusní náskok 3:0 a my jsme již podvědomě šetřili síly na rozhodující bitvu o stříbro. Karlííík se již pouštěl do pověstných útoků, kdy potupil soupeře několika povedenýma kličkama a zahrál na troje housle. Jednou sice musel svůj nepovedený výlet hasit stáhnutím protihráče za dres, načež mu rozhodčí ukázal červenou kartu, po našich protestech se nakonec nechal obměkčit a barvu změnil na žlutou.

 

Dehet – Fan Club Torro 3:0

góly: 2x Maci, Kubí

  Poslední zápas celého turnaje byl vyvrcholením naší zarputilosti a touze po úspěchu. Opět jsme skvělým týmovým výkonem dokázali, že je nám Kadaň již malá. Karlííík se již oklepal z nevydařených výkonů a stal se tou jistotou, na kterou tým před ním spoléhá. Poučeni ze zápasu ze základní skupiny jsme chtěli být my tím mužstvem, které bude určovat takt hry. Vojsan i po odběhání prozatimních 57 km byl pln sil a byl všude, Beňas znova bojoval až do zhroucení, několikrát se objevil i ve slibné šanci, ale bohužel mu nebylo přáno a jeho děda tím ušetřil svůj důchod, neboť mu slíbil za každý vstřelený gól 300,- Kč, čímž se Beňas stal jediným profesionálem v týmu Dehetu. Kubí z Macim využili všechny své roky strávené v mládežnických kategoriích místního fotbalového klubu a dávali hře štábní kulturu. Hrubas zase dával naší hře trochu toho hokejovýho koření. Fan clubáci byli bezradní a s přibývajícím časem tušili, že musí být rádi za bronz. Když Maci za stavu 2:0, kdy soupeř vrhl všechnu svou energii do závěrečného náporu, chladnokrevně přes celou polovinu hřiště zasunul míč do prázné branky, stejně jako Rosenberg své nářadí do chtivé děvy, bylo rozhodnuto. Na Slovan si půjdeme pro stříbrný pohár, který má pro nás cenu zlata.

 

Sestava: Karlííík – Kubí, Beňas, Mára – Maci, Bok, Vojsan, Hrubas

Bafuňáři: Vojta, Bruk, Cobretti, Lojza

Fanynky na finále: Bára Vojsanová a Bára Vojtová

 

 

 - KO -

NDk4Y