Kategorie


» 2012 O pohár ředitele SD

Turnaj o pohár ředitele SD a.s.

28.1.2012, tělocvična gymnázia Kadaň       

Konečně nastala dlouho očekávaná sobota 28.1.2012 a s ní spojený fotbalový turnájek. Na Turnaj o pohár ředitele SD a.s., jak zní oficiální název, jsme se již těšili drahnou dobu, byli jsme lačni po úspěchu. Turnaj byl jednou odložen, třikrát zdražen a nesčetněkrát přelosován. Jarda Mezera, známý to pořadatel, díky němuž má každý zemřelý obyvatel Kadaně svůj memoriál a kdejaký podnik čítající minimálně tři zaměstnance turnaj o pohár svého ředitele, zdražení sváděl na neutěšený fiskální stav Evropské unie, klesající kurs maďarského forintu a hrozbu uzavření Harmuzského průlivu Íránem. Náš pokladník, pod tíhou důkazů, musel na avizované zdražení vždy přistoupit.

Manager Maci již měsíc před výkopem žhavil svou stařičkou Nokii, aby kontaktoval veškeré deheťáky, jež jsou rozesety po celém okrese Chomutov. Zvláště mladíky musel podchytit zavčasu, neboť konkurence nikdy nespí, což se nakonec ukázalo i na samotném turnaji, ale o tom až později.

Několik posledních schůzí bylo věnováno nácviku standardních situací a signálů, samozřejmě vše jen v teoretické rovině. Praxí bychom se zbytečně vyšťavili a zbavili se tak potřebné fotbalové nadrženosti.

Po příchodu do tělocvičny nás čekalo několik nepříjemných překvapení. V kočovném bufetu, jehož provozním vedoucím je Otry, seděl, cloumaje lahváče, Kubí se zafačovanou pravou dlaní. Sdělil nám diagnózu – natažené vazy – prý z fotbalu, ale my víme své. Kubí je totiž otec samoživitel a jen my muži víme, co všechno to obnáší. Samoživitel bez hodné tety se stává zároveň i samohonitelem. Dalším překvapením bylo, že dva z mladíků, kteří se u nás zviditelnili – Bočíček a Fanda Bíža – nastoupili za odboráře z Prunéřova, jejichž šéfem je, nestor a žralok mezi šéfy klubů malé kopané, Pavel Podpěra. Aby toho nebylo málo, tak Jiří, mladý výčepní z Labyrintu, který za nás ve své premiéře odehrál Vánoční turnaj, se zrumil na maturitním plese své vyvolené a managerovi se telefonicky omluvil. Z jeho slov bylo patrné, že byla-li by jeho rychlost a kličky stejně rychlé jako aktuální mluva a artikulace, moc by nám nepomohl. Nakonec jsme se museli vyrovnat i se ztrátou našeho managera a druhého nejlepšího šutéra (po nedostižném 50ti jedna či dvou gólovém Lojzinhovi) v jedné osobě, Maciho, který musel do pracovního procesu. Nakonec nedorazil ani Bok, který byl naposledy spatřen kolem 6té hodiny ranní v Prasečáku, jak se snaží za pomoci čertových obrázků získat zpět zpronevěřené dotace. Po zmiňované blamáži s losem, kdy Mezera, inspirován pravděpodobně karlovarskou radnicí, tahal z proutěných ošatek pinkponkové balónky, nadepsané názvy jednotlivých týmů a rozřazoval je tak do jednotlivých skupin, nám až posléze došlo, že ta rezavá železná koule s vyrytým kostrbatým „Dehet“ je vlastně náš pinkponkový míček, který byl chytrou manipulací vytažen do skupiny smrti, jsme se již těšili na naše soupeře – Car service, Elmar, Veterány z Vinei, Foamglass a pro nás neznámé Scorpions.

Dehet

 

Dehet – Car Service 0:1

Do prvního zápasu jsme skočili s odhodláním na hranici sebeobětování. V dresu soupeře jsme si nemohli nevšimnout Hély, který nás v pionýrských dobách dokonce i trénoval, a který nyní zkušeně dirigoval hru. Naši mladíci – Růža, malej Brůk, Adam a Vojsan, zásobováni přihrávkami zkušených playerů, lítali neúnavně po parketách, ale většinou jejich snaha skončila na neprostupné hrázi v bezpečné vzdálenosti od branky soupeře. Karlííik si připsal jeden zahřívací zákrok, aby následně zchladl. To když Libor Bohuslav, ještě nedávno fotbalista kadaňského A mužstva, procedil střelu skrze nohy obránců, až si při tom pochroumal koleno tak, že mohl do sprchy. Míč se otřel o Karlíííkovu tvář, ten instinktivně cukl, obávajíc se o svůj nedávno zlomený nos, a zaplul do sítě. My se poté snažili alespoň vyrovnat, ale čas neúprosně letěl. Nedařilo se nám vytvořit si nějakou 100 procentní šanci, povětšinou jsme byli nuceni pouze ke střelám z dálky. Nejvíce aktivními v tomto směru byli malej Brůk s Vojsanem. Z pravé strany se do šance prokousal Adam, ale i jeho střelu pozorný brankář kryl. Z ojedinělého protiútoku bravurně zachraňoval Karlííík, když si poradil s křižnou dělovkou Hély. Ke konci zápasu trenérská lavička zavelela k drtivému tlaku na Krchníkovo mechaniky a divákům se v tento okamžik připomněl Lojzinho, který svou nečitelnou koloběžkou vymíchal obránce a z pravé strany se blížil ke gólmanovi, jemuž se v očích zjevil strach. Sedící fanoušci se zdvihali v úžasu, čekajíc, co Lojza vymyslí za kulišárnu. Z hranice vápna si o přihrávku říkal zcela osamocený Pepíček, Lojza se však zalekl vlastní geniality a v poslední chvíli dloubl po panenkovsku mičudu přes zkoprnělého brankáře. Míč minul levý růžek a skončil v autu. Zbytek zápasu již probíhal ve stejném rytmu, my se snažili, ale bohužel bez kýženého efektu.

 


 

V šatně jsme se povzbuzovali, že jako nevadí, že první vyhrání beztak z kapsy vyhání a tak dále. Beňas nehtem do omítky vyryl několik čar symbolizující jeho náběhy za obranu. Harry z batohu vytáhl flašku Dehetky a táhlými loky si jí pustil do břicha a následně i do celého krevního oběhu. Pro upřesnění musím dodat, že Harry není žádný alkáč, ale jelikož celý turnaj snímal na kameru, která nedisponuje optickým stabilizátorem, pomocí Dehetky si vyrovnával přirozený třes rukou.

 

Dehet – Elmar 0:1

Dehet - Elmar Čekal nás další nelehký soupeř, v jehož dresu se objevila nečekaná posila – malej Kremros, školník ze Sluníčkové školy a v současné době asi jeden z nejlepších fotbalistů pobíhajících po kadaňských hřištích – nepočítám samozřejmě hráče Dehetu, neboť by to mohlo vyznít jako samochvála a ta jak všichni víme zrovna nevoní. Zápas ještě pořádně nezačal a my už prohrávali 0:1, když nás soupeř přečíslil a začal trhat naše sny o turnajovém úspěchu. V naší první slibné šanci, se po přesné přihrávce Vojsana, ocitl malej Brůk, ale gólman byl na místě, stejně jako při dalších pumelenicích povětšinou z uctivé vzdálenosti. Famózní zákrok vytasil i Karlííík, když jednou rukou dlouhou vyškrábl z brankové čáry střelu Lukáše Křivdy ve chvíli, kdy už soupeř zdvihal ruce nad hlavu. Kremros se nemohl pořádně prosadit přes osobní pressink, který trenér Harry naordinoval. Ano, Harry zjistil, že konzumací Dehetky se mu nejen zpevnili ruce, ale v hlavě se mu začali rodit i neskutečné geniální fotbalové myšlenky a tak se kamery chopila Nikola, která má ruce vždy pevné a z Harryho se stal kouč. Je pravda, že některé nápady si musel nejdříve nechat schválit od prezidenta Dehetu Vojty, který tak nenápadně tahal za nitky a nejednou se, do Harrym vymyšlené taktiky, sám obsadil do hlavní role. Kremros nervózní, z pro něj nezvyklé situace, přiostřil hru, my se však nezalekli a několikrát jsme mu naložili přes holenní kosti, aby věděl že i ostrovní styl máme v krvi. V tomto směru byl nejagilnější Vojsan. Po lehké střele Kremrose, kterou Karlííík ukryl do koše, si náš brankář rychle pustil míč před nohu a rychlým spurtem, který nám již předvedl i při legendárním Dehetském desetiboji, překonal celé hřiště a křižnou přihrávkou hledal naběhnutého Brůka (malého), který by již zakončoval do prázdné branky, v poslední chvíli však obětavým skluzem srazil obránce přihrávku na rohový kop. Kremros nejdříve přetáhl Pepíčka přes achilovky, aby se rázem dostal sám před Karlíííka, ten však zachoval ledový klid a Kremrose ustál. I v další situaci před naší brankou se zviditelnil Karlííík, to když naopak neudržel lehkou střelu a balón mu poskakoval před rukavicemi jak horký brambor, nakonec musel celou situaci vyřešit faulem na hranici pokutového území. Z následného přímého kopu naštěstí nezapršelo. V těchto chvílích v obraně úřadoval urostlý Pepíček. Naší další snahu ukončil rozhodčí závěrečným hvizdem a my měli stejný počet bodů jako ráno, když jsme vstali z postele.

 

V šatně bylo dusno, trenér dostal na krk pomyslný nůž. Věděli jsme, že další utkání je pro nás rozhodující. Beňas nastartoval auto a jel pro tajný trumf – Maciho. Ten však po příjezdu oznámil, že si zapomněl obuv a byl tak nucen nastoupit ve vypůjčených ádách od velkého Bruka a to bylo špatné znamení, neboť tyto kopny na svůj premiérový gól teprve čekají, ačkoliv jsou již šest let staré. Navíc byl Maci nervózní z rumem nasáklých vložek, přes které Brůk chodidly nasává životadárnou tekutinu během mačů. Mladící prosazovali rychlé výpady, staří zkušeňáci naopak pomalou nátlakovou kombinační hru, musel rozhodnout Harry a ten jako zkušený stratég klidným hlasem zadal úkol: „Je mi jedno jak, ale ty tři body mi prostě přinesete!“

 

Dehet – Scorpions 0:2

V šatně Soupeř se podle papírových předpokladů jevil jako hratelný, neboť i on měl na kontě poctivých 0 bodů. Začali jsme tudíž opatrně, čekajíc jak se Škorpíci ukážou. Po prvních minutách jsme zjistili, že jsou nebezpečnější než jsme očekávali. Harry pomocí domluvených signálů určoval tempo hry. Vojta si v obraně převzal dirigentskou taktovku a Maci vepředu kroužil jako hladový sup. Synci našich ikon Brůk jr., Beňas jr., Pepíček jr., Vojta jr. a adoptovaný Růža měli za úkol agresivním během utavit protivníka a mezi nimi dávali hře eleganci postarší borci, jímž již z prsou čouhá nejeden šedivý chlup, krom holého Lojzi, jehož jediné ochlupení je na holeních a v oblasti třísel. Opět se však ukázala naše slabina a sice nemohoucnost vytvořit si nějakou loženku a protrhnout tak střeleckou smůlu, která se s postupujícím časem snoubila i s nervozitou na našich kopačkách. Střely z dálky, ač nebezpečné, končily přinejlepším na tyči nebo na údech soupeřova brankáře. Až přišel trest. Z mohutného tlaku na branku Scorpions přišel rychlý protiútok a prudkou střelu chtěl vracející se Pepíček uklidit kamkoliv než tam kam jí nakonec uklidil, střela se totiž otřela o jeho kotník a Karlííík byl bohužel bez šance. Stav 0:1 byl pro nás smrtící. Z Maciho se vepředu stal neškodný kolibřík a čas neúprosně běžel vstříc konečnému hvizdu. Flintu jsme ale do makového pole neházeli, tu tam hodil až Karlííík, když míč mířící na něj chtěl, nikým neatakován, odehrát přes dotírajícího protivníka. Nastřelil ho však do hrudi a od ní se balón obloukem vrátil přes vykuleného gólmana do naší sítě – 0:2. Ihned po rozehrávce nastřelil malej Brůk tyčku. Maci se pokusil, v sevření dvou obránců, ve vápně upadnout, aby si vymodlil penaltu, ale v poslední chvíli si to rozmyslel a protekl mezi nimi jako dobře naložený sulc. Naší nemohoucnost završil Lojza. Na půlící čáře obdržel přihrávku a nikým neatakován začal nad míčem roztomile poskakovat ve stylu lambády, nejdříve si všichni mysleli, že je to zase nějaká finta, ale když celá situace trvala již příliš dlouho, pochopili jsme, že Lojza se dostal do úzkých, což potvrdil, když najednou od míče, již ve stylu rumby, odešel na lavičku se slovy „Já nevím co s tím míčem mám dělat“.

 

Matematika byla neúprosná, chceme-li postoupit ze základní skupiny, musíme dva poslední soupeře porazit. Veteráni zatím neztratili ani bod a navíc předváděli atraktivní hru, kterou všechny soupeře decimovali. Maci si stěžoval na Brůkovo boty, které běhají jinam, než jejich nosič chce. Beňas poznamenal, že po příchodu Maciho jistá změna ve hře nastala a sice, že do jeho příchodu jsme prohrávali 0:1, zatímco s ním na hřišti 0:2. Pravda, našim střelcům zvlhl střelecký prach. Lojza, v jehož statistikách nalezneme více jak 50 gólů, byl neplodný, stejně jako El Diablo Maci, který se v posledních turnajích stal střelcem, na jehož alespoň jeden gól jsme se mohli vždy spolehnout. Fanynky nás do šatny přišli povzbudit hřejivými slovy, zvláště pak Peryna, která je učitelkou na místní základní škole a která z hodin psychologie ví, že do umírajícího se nekope.

 

 

Dehet – Veteráni Vinea 0:1

Dehet - Veteráni Tak to byl asi nejlepší zápas celého turnaje. I přes prohru jsme předvedli výkon, po kterém si skauti v hledišti zapisovali jména Dehetích borců do svých tabletů, aby si pak v teple domova vygůglovali jejich aktuální tržní cenu. První vteřiny však naznačovali, že bychom mohli odejít s pořádným debaklem. Vineáci si rychlými přihrávkami na první dotek posílali míč z nohy na nohu, až jsme si připadali jako na kolotoči, Vojta s Pepíčkem byli dokonce nuceni párkrát vystoupit, neboť prý takové atrakce nemají rádi a chce se jim zvracet. Karlííík několika dobrými zákroky držel naše šance. Postupem času jsme se vymanili z drtivého tlaku a teď jsme to byli my, kdo posadil Veterány na labutě. Ti byli překvapení, neboť asi nečekali, že dokážeme nejen vzdorovat, ale i převzít otěže zápasu do svých rukou. V první vážnější šanci se ocitl Pepíček, ale střelu levačkou brankář vyrazil. Pak Vojsan z levé strany šajtlí gólmana již překonal, ale střela skončila pouze na tyči. Na hranici vápna se k Macimu dostala odražená střela, ten však dnes neměl klid na svých brůkovkách. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a my ne a ne protrhnout střeleckou smůlu. Bod pro nás nic neřešil, potřebovali jsme zvítězit a byli jsme k tomu neskutečně blízko. Nejdříve ještě Maci slabounkou střelou rozesmál brankáře, ale z následujícího rohu se mohl stát slavným. Malej Brůk mu adresoval nádherně načasovanou přihrávku, míč se k Macimu po zemi kutálel v optimální rychlosti a ventilkem jako by říkal „Macíku kopni mně do brány“, Maci však podcenil timing, levou stojnou nohou se zapíchl do parket, načež pravačkou promáchl a dostal tak nejdelší housle v historii malé kopané. Zhnusen sám sebou, vytrhl si z hlavy několik vlasů a zůstal za čárou s rukama signalizujícíma střídání. Karlííík ještě dvěma pěknými zákroky podržel tým, ale my opět trefovali pouze brankovou konstrukci. Ke konci utkání, kdy byly všechny naše síly upřeny na ofenzívu, jsme obdrželi z rychlého protiútoku gól, který nás poslal do sprch.

 

Dehet – Foamglass 2:1

Dehet - Foamglass Před posledním utkáním Karlííík, nespokojen se střeleckou impotencí našich hráčů, vypsal motivační prémii pěti velkých prazdrojských piv. Po této informaci chtěl být nominován i Bruk a zouval Maciho z vybitých ostrostřelek. Další motivací pro nás bylo i to, že nevyhrajeme-li, skončíme na turnaji úplně poslední, dokonce i za BOSem, což by pro nás i našeho sponzora byla neskutečná potupa. Soupeř se již plně soustředil na vyřazovací boje a tudíž se i trochu šetřil, aby mu zbyly síly do důležitějších zápasů. Naopak my se do zápasu vrhli, jako bychom hráli finále. Netrvalo dlouho a malej Bruk našel ve vápně číhajícího Pepíčka a ten procedil míč skrze obrovitánského Schorňase, balón jen tak tak přešel brankovou čáru. Jakmile se tak stalo, Pepíčkovo ruce vystřelili směrem k nebi a v jeho očích jsme mohli vidět štěstí panice po prvním opravdovém orgasmu. Prémie byla rozebrána a Pepíček se po zbytek zápasu již jen mlsně olizoval. Tým Foamglassu disponuje těžkotonážní záložní dvojicí Lastr – Krumlík, kteří jsou ze zadu jištěni Schorňasem. Jen toto trio představuje 450 kg a 6,28 m fotbalové hmoty. Z našich řad se do role hrany pasoval Vojta, který zatažený na pozici libera, gestikulací rukou dirigoval hráče před sebou tak, aby byl Karlííík bez práce. Maci s Lojzou se po úvodní rozehrávce odebrali na lavičku, kde přemlouvali Harryho ať jim dá více důvěry. Harry však poučen z předchozích nezdarů našich střelců protěžoval mladíky a našeho turnajového šutéra Pepíčka. Karlííík nádherným roštěpem, který by mu mohla závidět i kdejaká ruská gymnastka, lapil ojedinělou střelu a stále žil v naději na první shot-out. Po samostatné akci malej Brůk zvýšil na 2:0 a ve vzduchu již byly cítit tři body. Pepíček, kterému z očí koukala pěna a blažený úsměv potvrzoval, že jeho myšlenky již nejsou věnované kopané, byl stažen ze hry a obměkčený Harry poslal na hřiště naše legendy. Lojza opět předvedl svou tipickou přešlapovačku, ale narazil do Lastra. Z přímého kopu se pokoušel završit naší převahu Vojsan, ale Schorňas byl proti. Pak i Maci chtěl předvést něco ze své driblérské školy, o míč ovšem přišel a soupeř nás sérií krátkých přihrávek přečíslil, Krumlík však trestuhodně netrefil úplně prázdnou bránu. Pak nadešla Vojtova chvíle, vzal si míč a nejkratší cestou si to namířil přes celé hřiště směrem na Schorňase. Balón mu držel na tenisce jako přibitý a přihlížející trenéři ukazovali žáčkům, jak vypadá ukázkové držení míče, které do té doby viděli jen na instruktážních videokazetách. Ani soupeřovi obránci nevěděli jak mají Vojtu balónu zbavit a tak mu raději šli z cesty. Celá hala se nadechla a ponořila do hlubokého ticha. Sedící diváci se pomalu zvedali z laviček, ještě ne ve zcela napřímené poloze si dělali náskok a pomalinku sunuli paže do pozice, kterou celý sportovní svět slaví ojedinělé okamžiky. První písmeno g už opouštělo hrdlo několika nedočkavců. Vojta napřahuje, aby rozuzlil celé drama. Míč chytá neuvěřitelnou rotaci a………………………… vedle. „Doprdele!“ uleví si i Harry, který si již do notýsku napsal čárku symbolizující střelecký úspěch a nyní byl donucen gumovat. Soupeř nakonec zkorigoval výsledek na rozdíl jediného gólu, Karlííík tak nulu neudržel, ale my tři body jo.

 

Sestava: Karlííík – Vojta, Pepíček, Beňas, Růža – Brůk jr., Tomeš, Vojsan, Adam – Lojza, Maci

Náhradník: Štěpán

Trenér: Harry

PR manager: Nikča

Zdravotnice: Peryna

Fan Club: Brůk, Kubí, Barča, Anička

 Nakonec jsme se umístili na krásném desátem místě z jedenácti účastníků. Ve sprše se Lojza pohledem přesvědčil, že malej Brůk je opravdu Brůk. Obdrželi jsme cenný pohárek a ihned jsme se šli podělit o dojmy do domovské restaurace Labyrint. Stůl již byl přichystán. Na oslavu dorazil i Kamil a Bok. Kamil tradičně bez hymny a Bok tradičně se žízní. Po několika pivech se na Maciho vrhla neznámá fanynka tak rychle, že ani naši bodyguardi, nenápadně infiltrováni mezi místní opilce, nestačili zareagovat. Macimu zájem lepých děvčat evidentně lichotil. Bruk, který byl již na odchodu, spatřil tuto scénu a rozhodl se zůstat, doufaje, že i jeho si nějaká fanynka všimne. Když jsme si na obrazovce pomocí elektronického pera zanalyzovali veškeré herní situace, ke kterým během turnaje došlo, vrhli jsme se i na obecná témata. Zde nás šokoval především Harry tvrzením, jemuž doteď nikdo nevěří – získal rázem několik přezdívek, jen namátkou – Tonda Panenka, Kia +1, ?64, atd. Touto cestou bychom chtěli požádat slečnu či paní, která ví co předchozí kódy znamenají, aby se nám přihlásila a Harryho tvrzení doložila. Když Maci zjistil, že fanynka, která ho neustále svádí, je Mezerovo dcerou, rozhodl se jednat a na místní toaletě „zaplatil“ startovné na další turnaj. Během konzumace alkoholických nápojů nám vyhládlo, a tak nám Franta Marvan připravil skutečně vypečené řízečky


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

NGNmODk2Z