Kategorie


» Davis sud 2019
Davis sud 9.ročník 1.6.2019

  Je začátek února. Koukám z okna na město utopené v sychravé mlze, čelem opřeným o sklo cítím, že tepelná pohoda, kterou mi do bytu distribuují litinové radiátory, venku určitě nepanuje. Bankovní konto se ještě nestačilo vzpamatovat z nedávných Vánočních svátků a při pohledu na svou postavu kuželovitého tvaru, mu jeho štíhlost trochu závidím. Vtom vzduch protne vyzváněcí melodie mobilního telefonu a na druhé straně se ozve pan Bambas s informací, že 1.6. je jediný volný termín na uspořádání tradičního tenisového klání Davis sud. Navrhnuté datum okamžitě bukuji. Vojtovi posílám informační zprávu a běžím do sklepa pro raketu, kterou si zatím přivlastnili pavouci, líní si uplést vlastní pavučinu. Dvěma ranami hranou o futra, vyklepu nezvané členovce do prostoru a náčiní beru do bytu. Odteď bude spát Babolatka se mnou, abychom k sobě po dvou letech opět našli vztah a mohli vystoupat na nejvyšší stupínky prestižního turnaje. Ještě je tu ale losování – hlavně né Pepíčka.

  Od loňského ročníku se v Dehetu událo spousta věcí, jedna však zcela zásadní – málem jsme přišli o hospodu. Náš dlouholetý výčepní a majitel Labyrintu v jedné osobě se rozhodl, že ve své restauraci bude čepovat pouze Staropramen. Pod rouškou MDŽ uspořádal trachtaci, na kterou jsme, jako věrní zákazníci, byli pozváni. Již při příchodu nám bylo divné, kde se zde vzali ti pánové se zástěrami zdobenými logem smíchovského pivovaru, ale což, reklama je dneska všude, říkali jsme si. Ale když jsme na stůl dostali vybledlej, řídkej mok, začali některým z nás (Koník, Hrubas, Maci) na čele rašit krůpěje potu. V tom se stoly, přiražené ke zdi, začaly plnit kulinářskými dobrotami, k jejichž konzumaci nás Franta vášnivě vybízel s dodatkem, že vše je na účet podniku. To nám již bylo jasné, že se nás přes žrádlo snaží přetáhnout na svou stranu. Ve druhé vlně si ke stolu přisedli „píár“ agenti zmíněného pivovaru a začali nám vysvětlovat, jak objevit a následně vychutnat lahodnou chuť Staráče, která nám do té doby byla zatajována a jen díky nim a Frantovi můžeme nyní i my zažít tu bouři na chuťových pohárcích, která však z našich dřívějších zkušeností s tímto výrobkem, končí druhý den spíše bouří na spodním konci našeho trávicího ústrojí. Výsledkem celého přerodu Labyrintu na vlajkovou loď Staropramenu v královském městě Kadaň nakonec bylo to, že většina štamgastů od druhého dne začala navštěvovat podniky konkurence a Franta s plnými sudy ve sklepě a prázdnou hospodou přemítal, kde vlastně udělal chybu.

  Ruka Lady určila dvojice, které se poperou o drahocennou relikvii – zinkový, tenkou vrstvou, imitující zlato, potažený pohár. Osud tomu chtěl, že Maci s Karlíííkem se po šesti letech, kdy tuto trofej spolu získali, měli pokusit o opakování historie.

  Turnaj se blíží, je pátek 31.5., zítra to vypukne. Management Dehetu však svolává mimořádnou schůzi. Jelikož zrovna republikou hýbe aféra ohledně dotací Agrofertu, schůze je svolána pod svícen, kde je dle pranostik největší tma, k Bokovi. Harry předčítá z připraveného playlistu částky, které protekly naším účtem a já začínám jímat podezření, že přes něj pere prachy kolumbijskej kartel napojenej na místní K-centrum. Pokožka pokladníka Beňase je mírně našedlá a jeho hlava zlehounka přikyvuje všemu, co je řečeno. Zapaluji sirku, abych zjistil, zda-li hlavou Beňase nehýbe například průvan, plamen je však pevně ztopořen, což potvrzuje, že pohyb hlavy je řízen motorickými svaly. Beňasovo oči jsou vlhké jak klín puberťačky hledící na plakát svého idolu a když dostane slovo, chce funkci pokladníka složit. Vypráví příběh, jak je neustále žádán členy Dehetu o proplacení toho či onoho a když odmítne, začnou mu obratem chodit výhružné SMS. Hlas se mu chvěje a chce nějakou přečíst, abychom i my ostatní věděli, čím si prochází. V tom vzduchem proletí známý zvuk „tsssss“ – Koník si otvírá lahváče. Čas kvapí, Hrubasovi se lepí jazyk na patro, v tuto dobu je jeho organismus naprogramován na jiné věci než na schůzování. Proběhne krátká výměna názorů a Dehet přijímá, po vzoru poslanecké sněmovny, tzv. „Lex Maci“ – od teď musí být o každé finanční kompenzaci rozhodnuto většinou v tajném hlasování. Lojza telefonuje ze základny, že nemá spoluhráče, neboť Luky musí pomáhat a chránit. Asi týden před turnajem vypadl vlivem zranění i Davídek, a tak Vojta chce logicky spojit zbylé hráče do jednoho týmu. To se však vůbec nelíbí Kubímu, který přemluvil lepou Martinu, doufaje v to, že bude vyhlášena soutěž „Umej si svého spoluhráče“.

  Brůk kontaktuje Karlu Mráčkovou a následně všechny informuje, že neprší. A opravdu, venku je den jako vymalovaný a jednotliví účastníci se pomalu schází na kadaňských tenisových kurtech. Původně měl být na terase naražen sud piva, ale to bylo ještě před „lex Maci“, takže teď si jednotliví sportovci přinášejí kartony plechovek a Bohouš Bambasů láme rukama, kam že to jen všechno nastrká.

  Na tradičních kurtech č.5 a 6 startují první souboje. Soupeři si od prvního podání navzájem nic nedarují. Na terase zatím do křesílka usedá hlavní časoměřič Zbynďa, na stolku má 2,5 litrovou PET lehev s pivem. Podle hladiny a počtu prázdných petek lze jednoduše odvodit kolik času již uběhlo od začátku turnaje a nemusíme tak složitě vyndavat mobilní telefony. Dále zde zaujímá místo čestný předseda, prezident a maskot celého Dehetu, Mário António Cobretti, ten dohlíží na regulérnost celého klání, kontroluje, aby nikdo nepřepisoval výsledky na výsledkové tabuli, nepřipisoval si esa a má i pravomoc odebrat od soutěžícího vzorek moči, aby vyvrátil podezření, že sportovec užil nepovolený dopink. Na tribuně se o zábradlí opírá Roman, který je mezi námi znám spíše pod pseudonymem „takhle to mám rád“, v ruce třímá I-pod, pomocí něhož si chce uchovat vzpomínky na tento nezapomenutelný sportovní zážitek. Výrobek, jenž je pýchou americké high-tech vyspělosti, drží před sebou v napnutých pažích podobně jako závodník formule 1 volant a pomocí sekvenčního snímání ukládá tisíce pixelů do křemíkových vnitřností stroje. Nevýhodou se po chvíli ukáže materiál zadní strany I-podu, který je z leštěného kovu a který v kombinaci s vhodně zvoleným úhlem se slunečními paprsky vmetl právě podávajícímu Ultrasovi do očí takové prase, že ten zbytek zápasu odehrál již jen podle zvuku. Naštěstí měl za parťáka Štěpána, syna našeho historicky nejlepšího střelce Lojzi, po němž zdědil kromě skromnosti i to co mi obyčejní smrtelníci těmto lidem závidíme, na co šáhnou, to jim jde. Na druhé straně sítě jim statečně vzdorovali Petra s Rendou, Renda byl tentokráte limitován, neboť nemohl naplno rozvinout svůj dar kibice. Jako správný gentleman, musel v případě zaváhání své spoluhráčky, kritickou poznámku raději polknout, na druhou stranu musím podotknout, že během turnaje polkl pouze dvakrát (nepočítám-li piva během přestávek). Na druhém kurtu zatím Martina poznává o čem vlastně ten tenis je, jelikož však tušila, že po tenisové stránce to nebude úplně nejlepší, rafinovaně chtěla získávat fiftýny skrze svou kratičkou sukýnku, co bylo pod ní však nevíme, neboť všichni sportovci se výhradně soustředili na hru. Paradoxně tak Martiny sexy prádélko nejvíce ovlivnilo hru Kubího, který místo, aby pokrýval volný prostor kurtu, pohyboval se nejčastěji v blízkosti své deblové partnerky a lascivními fuky se snažil nahradit nepřítomný vítr. Bylo jasné, že Mr. a Mrs. se stanou snadným soustem pro své soupeře. Ne že by jejich hra byla tak zlá, ale postrádala kontinuitu, takže po výborné výměně přišly zbytečné chyby. Ve druhé vlně zápasů proti sobě nastoupili Zlomení zlomci a Zase chataři, diváci se usadili na židličky a očekávali tvrdý boj, který napoví, který z týmů bude mít letos šanci bojovat o pocty nejvyšší. Jaké bylo jejich překvapení, když Pepíček s Hrubasem nestačili ani v nejmenším na strojovou hru Zlomků. Po čtyřech gemech začal nad areálem kroužit pestrobarevný kanár, který po dalších 5 minutách usedl na Hrubasovo rameno. Ano, Hrubas, jenž se pyšní nejšikovnějšíma rukama (to teda tvrdí on) v celém Dehetu, Hrubas, jenž všechny raketové i pálkové sporty ovládá na výbornou. Ano, tak tento Hrubas odchází z kurtu ponížen. V pěsti svírá opeřence tak, aby ho nikdo nespatřil, jeho zpěv je však silný a rozléhá se i mimo areál.

  Bohužel v této fázi článku jsem práci odložil s tím, že dopíšu později. Uběhl den, dva, týden, měsíc, dva, čtyři, rok a já stále neměl sílu článek dopsat, až sem nakonec vše úspěšně zapomněl. Na druhou stranu je také dobré, aby některé vzpomínky zůstaly jen v samotných aktérech a ti pak při svých vyprávěních mohou skutečnost trošinku upravit k obrazu svému, aniž by se museli obávat, že je někdo nařkne ze lži s větou „Já to četl, že to bylo jinak.“

  Na co se však nedá zapomenout je semifinále. V něm totiž nastoupil Obnovený tým proti Zlomeným zlomkům. Šlo o úporný boj, ve kterém oba týmy věděly, že už jsou jen kousek od úspěchu. Všichni již byli značně unavení lítými boji, které se odehrávaly pod rozpáleným Sluncem. Vojta nevzdal žádný balónek, jeho strojek od profesora Pirka, přepnutý do módu Robocop, jel na plný výkon. Zlomci se po dlouhé přetahované dostali do výhody, kdy za stavu 5:4 pro ně a soupeřově podání tahali za delší stranu provazu a již se chystali tvrdými smeči soupeře udolat. Silou to však nešlo, Vojta byl všude a tenisáky se od něj vracely zpět jako ode zdi. Co náhodou prošlo přes Vojtu, posbíral svými dlouhými pažemi Šáma. Pak Karlííík zkusil nachytat soupeře kraťasem, Vojta ze základní čáry vystartoval v předklonu, raketu natáhl daleko před sebe a s vyceněnými zuby běžel vstříc kořisti. Byl rozhodnut, že pro něj není žádný kraťas dostatečně krátký. Pak se však areálem rozlehlo suché prasknutí a Vojta padl k zemi, stejně jako stroj, jež je náhle odpojen od elektrické energie. Odhodlaný výraz ve tváři se rázem změnil v grimasu plnou zoufalství a všichni věděli, že je zle. Achillova pata se rozhodla rozdělit ve dví a Vojta místo na stupně vítězů putoval do nemocnice. Jelikož v Dehetu na hajzla nenarazíš, Lojza pohotově našel na mobilu úvodní píseň ze seriálu Sanitka a Vojta za doprovodu hudby podbarvené sirénou houkaček „Můj čas, je pouho pouhé prozatím – můj čas, může říct já už neplatím – rád tak rád bych žil …..“ pajdal podepřen Vojsanem k přistavenému vozu.

  Finále bylo touto nepříjemnou událostí značně ovlivněno, neboť proti Zlomeným zlomkům stáli Army Light, kde Vojsan nebyl v úplné pohodě z nastalé situace. Zlomení zlomci jsou však sportovní profíci a tak na nějaké city nehleděli, naopak psychické nepohody soupeře využili a po vítězství 6:1 se stali vítězi letošního ročníku.

 

pozn. Toto byl bohužel poslední ročník, který s námi absolvoval pan Bambas, kterého jsme si během doby, kdy turnaj pořádáme, značně oblíbili. Jeho náhlá smrt způsobila, že už nikdy nebude Davis sud takový jako dřív. Čest jeho památce!

NjUyNzJl