Kategorie


» Davis sud 2018
Davis sud 8.ročník 2.6.2018

  Jakmile jsem usedl k psacímu stroji, abych začal ťukat první písmenka letošní reportáže, přepadla mě tíseň, jak se vypořádat s pravidly GDPR, které na mne útočí ze všech sdělovacích prostředků. Jak popsat děj a nejmenovat. Obcházet všechny a žádat je o svolení? Či do článku vložit fiktivní postavy? Nakonec jsem si vzpomněl na svého kolegu spisovatele Juldu Fučíka a stejně jako on jsem se rozhodl psát reportáž po pravdě, navzdory hrozící oprátce.

  Světem se šířící kampani "MeToo" se náš spolek úspěšně vyhnul, ačkoliv jsem si skoro jist, že některé sexuální zážitky našich členů byly v minulosti spíše dílem alkoholového opojení obou (či někdy všech) aktérů, než dobrovolným, romantiku očekávajícím aktem ze strany slečen. Naštěstí naše chabá konta v družstevních záložnách, nestojí děvčatům za to, aby se dala všanc nemilosrdným spárům bulváru, ve kterých by jejich prachem zašlé vzpomínky zajisté skončily, kdyby se bývaly rozhodly nařknout některého z našich členů ze sexuálního obtěžování. A tak jsme se mohli plně věnovat přípravám na již 8.ročník tenisového turnaje. Od počátku května sužovala naší oblast vlna veder a na déšť byla příroda též skoupá. Žluté lány řepky dávaly na odiv své okvětní lístky, jakoby se jich nedostatek vláhy snad ani netýkal, čímž ještě víc vynikala jejich převaha nad ostatními plodinami a při debatách o prospěšnosti této rostliny, tak zabarvovala tváře některých odpůrců agenta Bureše do barvy vlčího máku.

  Skoro nepřekonatelnou překážkou se letos stalo stanovení termínu, kdy by se mohl turnaj uskutečnit. Na papírek vypsané soboty, které by se nám hodily, skoukl jedním očkem ředitel areálu pan Bambas a valnou většinu jich hned škrtl s tím, že v tyto dny se konají přebory místního tenisového klubu. Jakoby někoho zajímali šlachovití atleti odění do značkových úborů utkaných z recyklovatelných plastů a s ponožkami vytaženými do půli lejtek. Vždyť ten kdo rozumí hře gentlmanů ( respektive gentlwomenek, abych  byl genderově vyvážený ), se těší na jediný turnaj v roce a to na dehetí Davis sud. Po několika schůzích managment Dehetu direktivně určil datum 2.6., čímž byl z turnaje (možná i záměrně) vyřazen Karlííík, který měl na tento termín na Slevomatu zakoupen poznávací zájezd do moravských vinných sklípků. Z turnaje byl pro letošek vyřazen i loňský vítěz Hrubas, který podstoupil kosmetickou operaci, při níž si nechal udělat břicho na zip. To samé, co je prasklá realitní bublina pro držitele akcií, je Hrubasovo neschopenka pro Fandu Marvana. Když si majitel Labyrintu všiml, že se mu ve skladu hromadí nevypité sudy piv, začal pátrat, kde je chyba. Že by se snad v objednávce o jeden řád spletl? Když však s hrůzou zjistil, že na vině je kadaňská nemocnice, která násilím drží našeho borce, polil ho studený pot. „Letošní dovolená u moře je odpískaná, a jestli se Hrubas nedá do týdne do pořádku, tak nevím z čeho zaplatím výpalný.“ Nahlas přemítal Fanda. S ubíhajícími dny a týdny postupně optimalizoval výdaje – propustil personál a čepoval sám, zálohy na energie platil jen v minimální výši, místo televize (s placenými kanály O2) na zeď pověsil fotografii výjevu z fotbalového utkání a když si některý ze štamgastů všiml, že obraz se nemění, odbyl ho slovy „Zase se to seklo, krám zasranej. Hlavně, že chtěj tolik peněz!“. Když se Franta začal u našeho stolu pídit po mapě a chtěl vysvětlit, jak se co nejlevněji dostane na Nuselák, věděli jsme, že je zle. V tom se rozrazily dveře a v nich Hrubas. Opatrně vypil pohárek studeného piva, Fanda urputně pozoroval jeho tvář a nasucho polykal s ním,  Hrubas se olízl, chvíli mlčel a pak řekl „Jó Fando, to pude. Dej mi další!“ Franta se samým štěstím rozplakal, věděl, že podnik je zachráněn.

Losáže dvojic se tradičně ujmula Lada. Opět sálem zněly výkřiky „Hlavně né Pepíčka!“

 

 

  Již několikrát se stalo, že si lidé Šámu spletli s Jaromírem Jágrem. I mne na některých fotkách jeho podoba s hokejovým bohem překvapila natolik, že jsem se jako investigativec rozhodl otevřít Pandořinu skříňku a zapátrat po kořenech jeho předků. V oficiálních matrikách žádná indicie, ani o vzdálených vazbách rodů Šamonilů a Jágrů, nebyla. Musel jsem na to jít tedy od lesa či spíše od statku a vyrazil jsem do Hnidous. Když jsem ve vesničce nedaleko Kladna objevil místního faráře s vyříznutým jazykem, tušil jsem, že jsem na horké stopě. Teď jsem jen potřeboval nenápadně se vetřít do jeho přízně. Úderem do správných míst jsem si posadil hlas o oktávu výše a přihlásil jsem se do kostelního sboru, kde právě sháněli náhradu za zemřelého tenora. Blížící se Velikonoční svátky byly tím správným obdobím, které jsem chtěl využít k frontálnímu útoku na informace, pro které jsem přijel. Předem jsem si z internetu stáhl fotografie několika nahých mužů a ve Photoshopu vytvořil kompromitující koláž na nic netušícího otce Prokopa, jak se jmenoval němý sluha Boží. Tradiční pomlázka byla na faře zakončena bujarým večírkem, když jsem do Prokopa nalil 3 litry mešního vína, vyřkl jsem dlouho připravovanou otázku a místo obvyklého otazníku jsem za ní položil vytvořenou fotomontáž. Farář, pod tíhou důkazů a vypitého alkoholu, zapomněl na svůj handicap a prozradil tajemství, jež mělo shořet i s kusem masa, které mu bylo z úst kleštěmi násilím vyňato. Když jsem se druhý den probudil a plato Ibuprofenů splnilo svůj účel, uvědomil jsem si, že informace získané takovým podlým způsobem nemohu pustit do světa, takže vše nechám pouze na fantazii vás čtenářů.

  S rozsáhlou migrační vlnou na povrch vyplul zoufalý nedostatek zásuvek v EU, neboť podle neziskových organizací mezi základní lidská práva patří i právo na svou vlastní zásuvku k mobilnímu telefonu. Uprchlíkům z válkou zasažených zemí totiž většinou nezůstalo vůbec nic, kromě v kapse zapomenutého Iphonu. Kubí, který byl celý život v zaměstnaneckém poměru, po jednom rozhovoru s Bokem vytušil, kde se válí peníze a stačí se tudíž pro ně pouze sehnout a sebrat je. Praštil s jistotou nevelké, ale pravidelné výplaty a zaregistroval se jako OSVČ a vyrazil do světa montovat to, co menšinám a uprchlíkům zrovna chybí. Živnostník se musí otáčet, nehledě na soboty a neděle, a tak Kubí musel svou účast na turnaji také zrušit.

  Co čert nechtěl. Furt vedro jak v gayklubu a den před turnajem se z nebe spustil takový ceďák, že jsme se pomalu smiřovali s tím, že letošní ročník bohužel proběhne v hale. Maci nás sice všechny ujišťoval, že je vše v pohodě, vždyť kurty prošly rekonstrukcí, které prováděla renomovaná firma bílého Ahmeda, při níž byly použity nejnovější technologie, jimiž se mohou pyšnit už jen kurty velké čtyřky. Jak jsme tak nad pivem přemítali, nedalo nám to a poslali jsme na obhlídku dehetí rosničku Brůka. Ten se za 30 minut vrátil celý vykulený a s barvou výše jmenovaného obojživelníka. Na kurtech totiž skrze provazy vody pozoroval shrbenou postavu pana Bambase, který motyčkou v antuce vyrýval umělá koryta, jimiž se snažil přimět vodu odtéci do blízkého parku tak, aby nikdo nepojal podezření, že nejmodernější drenážový systém je pouze na faktuře. Beňas se, jako správný pokladník, chtěl ujistit, že záloha za areál nepadne vniveč, vzal telefon a ověřil si situaci přímo u správce.

„Haló, tady Beňas! Pane Bambas, jak to vypadá s těma kurtama, nejsou pod vodou? Budeme na ně zítra moci?“

„Nazdááár! No jasně kucííí. Ta drenáž to je bomba! Ta saje! Ty vole, já tu antuku snad půjdu ještě pokropit, aby mi nepopraskala.“

„Tak to je supr. Díky a zítra nashle.“

„Ahóóój zejtra.“

Beňas nás uklidnil a Brůkovo historku připsal jeho slabosti k měkkým drogám.

  Na terase jsou již v plastových židličkách pohodlně usazeni dehetí funkcionáři (Cobretti, Zbynďa, Hrubas), kteří ochutnávají první plechovky s chmelovým nápojem. Zbynďa má ještě jednu důležitou úlohu, je Karlíííkem nominovaným zpravodajem a má za úkol do připraveného notýsku zaznamenávat krátké postřehy, které se pak stanou scénářem pro následnou reportáž. Kurty jsou ve skvělém stavu a tak všichni na Brůka významně pokyvují „Asi dobrej matroš, co?“ Avšak v rohu opřená motyčka, celá obalená oranžovou hmotou v nás zanechává určitou stopu pochybností. Náhradníkem za Kubího se stala Lucka, kterou život dovedl až do náruče Karla Háši. Náhlé nominaci se ani nebránila, neboť takto alespoň mohla mít Karla pod celodenním dozorem. Pod Hrubasem praskla umělohmotná židle, ten se lekl, až mu málem praskl nový zip. Když židle praskla i pod Šámou, smál se už jen Zbyšek, neboť alespoň měl co psát.

  První zápasy tradičně sloužily k tomu, aby se spoluhráči a vlastně i soupeři lépe poznali. Z úderů, které někteří po roce oprášili, začalo být zřejmé, kdo má šanci na pohár a kdo nikoliv. Mezi potencionální favority, což potvrzovali i předváděnou hrou, se zařadili Odháčkovaní guru. Vysoký Šáma na síti opět nutil soupeře k vysokým lobům, které za ním hrající Vojta s jistotou vracel zpět na polovinu protivníka. Hrubý bok také nevypadali marně, Bok celoročním poctivým běháním a plaváním v protiproudu (mezi lopatkami má již malinkou žraločí ploutvičku) docílil toho, že se stal tím hubenějším ve dvojici, teď ještě záleželo na tom, jestli se shozenými kilogramy neztratil i sílu v paži, což vyvrátil několika povedenými smeči. Trupaslíci svůj úspěch očekávali zejména proto, že ve stejném složení se jim již tento legendární turnaj podařilo vyhrát. Rozjezd však měli vlažnější. Znalci sportu ale vědí, že výkon této dvojice přesně kopíruje Gaussovu křivku, kdy na ose y je výkon a na ose x je Maciho množství vypitých piv, kterými zažene počáteční ostych. Dvojice, v nichž byla žena (Hippies a Berte ohledy), měly nevýhodu. Děvčata totiž chtěla na turnaji, vědoma si přítomnosti fotoaparátu, vypadat hezky a tak zvolila přiléhavý sportovní úbor, čímž však značně rozptylovala své spoluhráče. Obzvláště patrné to bylo, když na podání byla mužská polovina dvojice, čímž u sítě zbylo místo na děvče, které v hlubokém předklonu číhalo na return. Množství dvojchyb a slin na podávací čáře bylo do nebe volající. U Laurela a Hardyho, stejně jako u Forhenbekhend, záleželo především na dobrém vstupu do turnaje, čímž by uvedeným týmům vzrostlo seběvědomí a mohli se tak oprostit od toho, že je někteří soupeři za favority nepovažovaly. Na modré obloze rozžhavené Slunce vysávalo ze sportovců energii mnohem rychleji, než předpokládali. Systém turnaje každý s každým následovaný vyřazovací částí se tak stal vražedným. Jelikož bylo potřeba šetřit síly na důležité zápasy, nastal čas na matematiku. Před a po každém zápase se aktéři sešli před výsledkovou tabulí a propočítávali, jaký výsledek by jim vyhovoval a na koho by případně mohli narazit ve vyřazováku. Někteří se naopak modlili, aby nikam nepostoupili a ušetřili tak síly na večerní grilovačku. U Zbyndi se hromadí prázdné plechovky, čímž se písmo jeho poznámek stává kostrbatějším. Pan Bambas přijíždí s kolečkem, aby vyvezl Cobrettiho vajgly. Markéta, opřená o zábradlí terasy, hlasitě povzbuzuje svého milého, zatímco Lojza z povzdálí nenápadně pozoruje, jak si vítr pohrává s její sukýnkou, když vítr slábne, z hluboka se nadechne a pomáhá mu.

 

  Potvrdilo se, že děvčata musí být příště nalosována spolu, neboť síla přírody byla silnější než touha po sportovním výkonu. Pepíček s Vojsanem nedali hře vše, co mohli a Petra s Luckou tak neměly šanci proti soustředěné přesile oběhat celý kurt. Zvlášť Pepíček se několikrát snažil prosadit pravidlo z vojny, že spolubojovníci by si měli po turnaji navzájem umýt záda, čemuž s obavou o dostatek teplé vody podřídil i poslední zápasy ve skupině. Petra ještě navíc, jako členka místního fotografického kroužku, pořizovala v mezihře snímky, čímž se ochuzovala o odpočinek.

   

 

  Do závěrečných bojů se do role favorita pasovali Guru, kteří skupinou prošli bez ztráty kytičky a pouze čtyři ztracené gemy a tři nadělení kanáři naháněly hrůzu. Za soupeře se jim v semifinále postavili Laurel a Hardy. Šáma s Vojtou byli i tentokráte nemilosrdní, a ačkoliv Ultras letos ukázal bojovný výkon, podpořený tradiční spolehlivou hrou Harryho, na lepší výsledek než 0:6 to nestačilo. Na druhém kurtu se Trupaslíci snažili o malý zázrak, o možnost opakovat dějiny. Bohužel se sešla přílišná snaha Maciho, která mu svazovala raketu, na jedné straně kurtu a rostoucí trend Hrubasovo výkonu, na straně druhé. Krásné, dlouhé a napínavé výměny rozhodovaly většinou právě tyto maličkosti. Kamil měl po blšance na tváři věčný úsměv, čímž vnášel na soupeře vlnu pochybností, ale výkon Hrubého boku měl rostoucí trend a výsledek 6:1 byl spravedlivým.

   

  Po dlouhém sportovním dni přišlo na řadu finále, kde byli jasnými favority Odháčkovaní guru. Od prvních výměn bylo zřejmé, že soupeř jim nedá kůži zadarmo. Hrubas, silně motivovaný svou účastí mezi nejlepšími, stupňoval svůj výkon a několika výbornými údery nahlodal sebejistotu na polovině soupeře. Vojta přepnul Pirkův strojek na mód „profesional“ a běhal po základní čáře rychlostí pomalejšího geparda, Šáma však nezvykle kupil chyby. A když Bok přesným returnem onside cross double kick potvrdil získaný break, bylo o vítězi rozhodnuto. Stejně jako loni, neunesl Šáma tíhu okamžiku a po hladké cestě celým turnajem opět skončil těsně pod vrcholem. Tak snad příště.

   

  Vyhlášení výsledků proběhlo v restauraci Česká. Z pohledu smutně sedícího Pepíčka bylo jasné, že Lucku si umyl Karel Háša sám. Vyhlašovacího ceremoniálu, stejně jako nadepisování diplomů se ujal sám Zbynďa. Obě funkce mu byly záhy odebrány, neboť názvy některých mančaftů již byly nad jeho síly a písmo připomínalo spíše rytiny pravěkých lidí z období paleolitu, než jím slibovaný švabach a bylo tak jasnou známkou, že den byl dlouhý a plzní hodně. O grilování se starala losážistka Lada, která dohlížela, aby každý účastník dostal svou porci a měl tak dost sil na nekonečný večer věnovaný nám všem.

   
   

   

pořádný lob jsme na turnaji neviděli

 

1.místo Hrubý bok

2.místo Odháčkovaný guru

   

3.místo Trupaslíci

4.místo Laurel a Hardy

- KO -

N2JiNDlmN